Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O existenci švédských The Moth Gatherer jsem doposud věděl jen z doslechu a novinek různě po netu. Kapela své umělecké cítění vyjadřuje pomocí stylového překračování tam i zpět. Evidentně neradi nosí kabáty úzké v ramenou. Rádi malují své atmosférické obrazy pomocí razantního sludge, vrstvením post rocku/metalu či poletování v ambientu s jemným vlivem darkwave elektroniky. Nebojí se promísit už tak neuchopitelnou mozaiku popovou líbivostí nebo black metalovou tíživostí. Je mi jasné, že z podobně podaného popisu nemůže být moudrý nikdo, ani pisatel recenze. O hudbě The Moth Gatherer se nedá dobře psát. Dát se prožít, dá se odsoudit, ale slovy se dojem nevybásní.

Jednodušší je srovnání s předchozími deskami, které vzrůstajícím potenciálem nabíraly čím dál početnější základnu posluchačů a která, myslím, současným mini dílkem zase o něco povyroste. Pánové za těch pár let, co jsou součástí scény, neskutečně vyzráli. Můžou si dovolit cokoliv. Oproti minulé, ostřejší The Earth Is the Sky, je novinka éteričtější, jemnější, ale také mnohem osobitější a daleko dynamičtější.

 The Comfortable Low je album o dvou kompozicích, co na ploše necelé čtvrthodinky působí duševní rozvrat. Musím si i při psaní recenze desku pustit vícekrát za sebou, protože zas tak rychle nepíšu ani nemyslím. Hehe. Pánové si pozvali hosty, aby jim pomohli se zpěvy. Každá ze skladeb tak dostala odlišný rozměr. V první This Providence Bones se objevil úžasný Dennis Lyxzén z Refused a The International Noise Conspiracy. Hraje si se svým hlasem stejně jako oba zpěváci kapely Victor s Alexem. Píseň by obstála samozřejmě i bez zpěvů. Má punc minimalismu i bouřlivé rozmáchlosti. Je elektronicky taneční i metalově bouřlivá. Je rozkročená do široka jako kovboj, co slezl z koně po měsíci jízdy. Je hluboká, tichá a něžná. Ale také rozervaná. Rád si ji pouštím stále dokola.

Still Life Slumbers Here brouzdá po hranici hardcorové nasranosti a sludge řvaní se slzami v očích. Fred Burman z Satan Takes A Holiday dodává skladbě obhroublost a křičící emoce. I přes prvotní dojem z většího nářezu je tato písnička silně melancholická a stejně epická jako This Providence Bones. Trochu ji ale v druhé půli dochází dech a shazuje EP o třídu níž, být obě části díla stejné úrovně.

Je mi jasné, že hodnotit cokoliv z tak malého prostoru nelze a ani se mi nechce. Obě skladby jsou zvláštní a nadprůměrné a nepoměrně odlišné. Obě se různým dílem plazí i burácí. Jsou jiné než starší věci a nevím, zda si The Moth Gatherer chtěli jen vyzkoušet něco nového, nebo naznačili změnu stylu. Necháme se překvapit.