Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je rok 2006, dvojice King a Kvitrafn je krátce po pobytu v bergenských Fimbulljod studios a ven se dostává dosud jediné album Glepnirs Smeder. Sedm skladeb mrzkého a špinavého black metalu, kterému povětšinou stačí střední tempo, aby se rozběhl a nechal si svou sprostou hrdost smáčet v hlučícím soukolí hlubin země. Není to jen black metal, ale také noisem posílený dark ambient, kdo skrze zatuchlé tóny Jotunspor promlouvá k nakaženým. A nakažen jest takový, kdo podobně pojatou obskurnost pojímá za svou a noc co noc se k ní modlí za svitu lunárního osvětlovače.

Jotunspor, to je směska lesního šílenství, norských tradic a chladu jeskynních chodeb. Noční epika, ve které je cítit dech starého severu, je střídána v hlíně vyhrabanou mrtvolou, jejíž rozkládající se tělo je snášeno do katakomb, kde se její cesta definitivně uzavře. Oddanost tradicím, smysl pro primitivní rouhání a posouvání tohoto smyslu do další dimenze. Zní to možná přeplácaně, ale neřekl bych, že to Jotunspor nemají pod kontrolou. Jen se člověk před odchodem do nitra chodeb rozhlédne více směry.

Prioritou je být zlý, vzteklý a přízemní. Album bylo původně vydáno pod záštitou sublabelu Satanas Rex, podpůrné to mezistanici Cold Spring. Oba protagonisté si prošli řadami Gorgoroth a Sagh a kdyby snad ještě někdo váhal, tak si připomeňme, že King se v dalších letech rochnil v bahně spolu s Abbath, God Seed nebo Ov Hell. Za přezdívkou Kvitrafn pak nehledejme nikoho jiného, než Einara Selvika, který je dnes hnacím motorem folklórní Wardruny a nezapomeňme ani na jeho výrazný příspěvek ve Skuggsjá.

Je rok 2017 a na jednom z ranních dispečinků se lidé z Cold Spring rozhodli vykopat mršinu a album Gleipnirs Smeder znovu vydat. A je to dobře. Deska jako taková má svou funkčnost, i když nejde nikterak do podrobností a drží se svým naturelem pěkně při zemi. A ano, také v podzemí. Má v podstatě experimentálního ducha, ale zase ne šaškoidního charakteru. Je to rána na první dobrou, suchá a mrzká. Jen jí nechybí zvědavost a chuť si povyrazit.

Berte tento článek jako připomeutí alba, které moc prostoru nedostalo a v tom málu se na něj stejně zapomnělo. Celou dobu se válelo někde v lesích a neštěkl po něm pes ani vlk (jotun). Až doteď ...