Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jours Pâles - Dissolution

Jours PâlesDissolution

Garmfrost22.5.2024
Zdroj: CD a mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Melancholický metal plný vaty. Jours Pâles na svém třetím počinu způsobují spíše rozpaky než nadšení.

Spellboundově projektu Jours Pâles se na stránkách Echoes poctivě věnujeme. Debut Éclosion sliboval i nabízel jímavé melodie v silné atmosféře. Následovník Tensions svému názvu žádné napětí nepřinesl a způsoboval spíše rozpaky. Třetí pokračování onoho rozpuštění obsahuje až až. Takže je vše v pořádku?

 

Spellbound pokračuje ve své bolestínské cestě, kde se na nic neohlíží (jak trefně poznamenal kolega Jirka ve své recenzi Tensions). Zvuk nahrávky je heboučký snad ještě víc než minule a po metalových drápech není ani náznaku. Ani v případě, kdy ve skladbě dostanou navrch hněvivé emoce, a práskne se do koní. Kytary zní hezky, rockově, bicí příjemně, basa čitelně (nejzajímavější linky na desce patří tomuto nástroji), klávesky rovněž nezlobí.

 

jourspales

 

V detailech je album příjemné. Některé trylky a vyhrávky jsou skvělé. Vadí mi ale zpěvy. Připadnou mi, lehce řečeno, uhulákané a po většinu hrací doby do poetických ploch se nehodící. Ruší mě natolik, že jsem nebyl schopen se desce věnovat natolik, jak jsem obvykle zvyklý. Dostat se pod kůži skladbám a nátuře celému Dissolution není složité. Skladby mají i přes výpravný efekt jednoduchou stavbu a opakující se scénář. Slabším perem v penále jsou také rytmické nástroje a zejména v rychlých pasážích jsou znatelné křeče. Na debutu jsem obdivoval lehkost a rozevlátost. Tyto vlastnosti jsou na novince zastoupeny minimálně, respektive jsou pouhou částí mozaiky. Spellbound se zřejmě odvázal natolik, že zapomněl odstřihávat vatu nebo alespoň všechny stránky elegantně propojit. Skladby jsou nevyrovnané nejen mezi sebou, ale i samy o sobě. Mají své vrcholy, pády a hromadu balastu mezi tím.

 

 

Když jsme u toho brblání, obal, font písma, zvolené barevné variace i vnitřek bookletu jsou tentokrát zcela mimo můj vkus. V podstatě mít doma k poslechu fyzický nosič, jsem ve svém hodnocení ještě přísnější. Nelíbí se mi stejně jako vokály. Je-li tohle nastolená cesta Jours Pâles, pro příště se po ní nevydám ani na kousek. Nerad bych jí škodil nechápavými slovy či hodnocením. Stále zůstáváme v průměrném prostředí, ale už jen kousek za středovým bodem, odkud je už kousek k umělecké marnosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky