Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kadavereich - Perversa Mysteria

KadavereichPerversa Mysteria

Garmfrost13.3.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Perversa Mysteria je dobře poslouchatelný death metal chorobného ritu!

Informace, že Kadavereich je původem ruskou metalovou kapelou, by neměla být pro příznivce dobrého death metalu překážkou. Jedná se o poměrně dobrou metalovou kapelu, neměl by nikomu překážet jakýkoliv předsudek. Kadavereich v současnosti fungují v Německu a zakládající člen Daemorph je Ukrajinec. Metal spojuje… Haha. Pryč od politiky. Tvorba Kadavereich stojí za nemalý hřích.

 

Kadavereich debutovali v lednu 2020 s demem nazvané jednoduše Demo 2020. Rafinované. Daemorph vše složil, nahrál basu s naprogramovanými bicími. Ostatní byli pouze hosté. Dalším počinem bylo o dost zajímavější EP Radiance of Doom s už regulérní sestavou a vyspělejším materiálem. Tohle všechno jsem si nastudoval a naposlouchal, protože debutové dlouhohrající album Perversa Misteria mě celkem okouzlilo, a tak jsem pátral po kořenech po čertech dobře znějícího death bandu.

 

Perversa Misteria vydává Godz ov War Productions, což svědčí o potenciálu kapely. Kadavereich od začátku sází na temnější styl smrtící odnože extrémního metalu. Až bych řekl brutal/death. Každopádně takhle daleko bych nechodil. Growlující bicmen Kist Radiance of Doom pouze nabubnoval, ale původního vokalisty více než dobře zastoupil. Jeho hlas je daleko ponuřejší a hlubší. Také prostorovější a občas i pěkně jedovatý, blackově zlý.

 

Album je na poměry stylu poměrně dlouhé. Bráno s nadsázkou. Čtyřicet minut není mnoho a Kadavereich se stopáží umí naložit. Skladby jsou sice delší, ale jsou dobře promyšlené a dostatečně atraktivní, aby udržely posluchačovu pozornost. Tempo je proměnlivé. Často nasypané, ale umí se i ponořit do řádné doomové bažiny. Ano, často si vzpomenu na první alba bájných Incantation. Tohle mám rád. Kapela se snaží neopakovat zažité postupy a neznít retro. Což se jí daří méně, avšak díky ohni a dobrému řemeslu se to dá překousnout. Což opět myslím s nadsázkou. Vždyť je to jedno, jestli Perversa Misteria zní starobyle nebo současně. Výsledkem je dobře poslouchatelný, ne úplně plochý death metal chorobného ritu.

 

Daemorph včlenil mezi rubanice krapet syntezátorů a kláves. Ty však v žádném případě netvoří příjemné harmonie nebo nezjemňují podladěné nástroje s nasypanou rytmikou. Spíš tvoří pazvuky a narušují případný klid. Pánové se nesnaží o žádnou virtuozitu. Nářez a hotovo!

 

Vlastně se mi líbí komplet album. Úvodní Perversion of the Mysteries je výborným vstupem. Baví mě třeba Sun-Horned God, která pracuje s pomalejším tempem a hodně zahuštěnou náladou. Ještě víc do doomu, ale toho prašivého, hnusného zachází kapela v Arrows of Ahriman. Nicméně i zde se rychle vrací svižnější tempo. Bicí nepatří mezi nejrafinovanější, ale je znát snaha své mantinely překračovat a přinést do rychlých sypaček občas nějakou změnu.

 

Perversa Misteria je přesně takovou brutální laskominkou, jakou jsem v současnosti moc potřeboval. Není nic moc. Odpouštím neduhy, nevnímám jednodušší bicí. Užívám si nadšení, extrém a fajn atmosféru. Death metal Kadavereich umí. Jdeme do kotle na pořádný moshing!!!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky