Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela Kalanis je další z řady služebně velmi mladých spolků pocházejících z líhně moravské metropole. Nějakými hlubšími znalostmi tamní scény zrovínka neoplývám, a tak veškeré informace, které se mi podařilo vyšťourat z internetových zdrojů, zřejmě znalce místních poměrů nejspíš dvakrát neoslní. Na druhou stranu, kapela fungující od roku 2008 za sebou ještě nemá tolik velkých skutků, které by vydaly na nějaké obsáhlejší povídání. Kromě počátečních potíží s obsazením postu bubeníka, zkušebnou a nedávnému odchodu zakládajícího kytaristy, své snažení stihla přetavit prozatím do jednoho čtyřskladbového EP Prologue z roku 2010, což pro účely zevrubného teoretického úvodu myslím docela postačí.

Pánové svůj styl sami charakterizují jako crossover-alternative, pod čímž by si zřejmě deset lidí dokázalo představit minimálně dvanáct odlišných věcí. Pod šalamounským označením se ale neukrývá nic výrazně alternativního, ani dvakrát překvapivého. Hudba Kalanis stojí na pevných základech tvrdšího rocku/metalu, ubíhajícího povětšinou ve středním tempu, doplněného hutnými kytarami, jejichž zvuk mi asi nejvíc připomíná staré Celtic Frost, i když to s největší pravděpodobností nebyl záměr, rozhodně zní zajímavě a velmi dobře korespondují především s drsnějšími polohami zpěvákova hlasu. Horší je to s bicími, které jsou pro mě naprosto nepochopitelně vytaženy do popředí, neustále tak působí dosti rušivým dojmem a výsledek silně devalvují. Když už se pánům podaří vystřihnout celkem povedený momentík v podobě takové Let It Go nebo třetí šlapavé Flightless disponující velmi slušným potenciálem i hitovostí, vše je záhy podupáno a znehodnoceno nejspíš necitlivou snahou o originální sound, jež se ale zcela míjí účinkem. Jinak si podobné zvěrstvo racionálně vysvětlit neumím. Dokážu si ale docela jasně představit, že naživo budou zmíněné songy fungovat minimálně velmi dobře. Netuším sice, jak se věci mají při nahrávání ve studiu George Lukase (podle fotografií nevypadá nijak zle), kde bylo EP pořízeno, a nakolik je Jiří Lukášek zodpovědný za výslednou podobu materiálu, ale nemohu se zbavit dojmu, že pokud by se Kalanis rozhodli záznam pořídit v rozpadlé garáži na dvoustopý magneťák a změnit označení z honosného „EP“ na prostší „demo“, udělali by mnohem lépe.