Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kaliyuga - Once Upon A Time

KaliyugaOnce Upon A Time

-krusty-1.9.2016
Zdroj: CD // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Nadupaný a vysokorychlostní grind, kořeněný blackovým výrazivem. Vše pod velením "křehké" ženy. Ano ... rozhodně to lepší z grindcoreové nadprodukce.

KALIYUGA je jedna z tisíců grindových kapel, kterých jsou festivaly typu Obscene nebo Fekal Party plné. To je konstatování skutečnosti, ne výsledný verdikt. Vytáhnete-li pečlivě jednu jedinou nahrávku, jedno jediné album z té obří grincoreové krabice a budete se mu dostatečně dlouho věnovat, zjistíte, že grindeři vesměs umí a když umí, tak to řádně šlape (naposledy jsem si takto užil fiňáky Feastem). Kámenem úrazu je to nehorázné množství a kadence, s jakou se na hlavu posluchačovu grind alba sypou… A proto se kloním k praktikám vyzobávání toho (snad) nejlepšího. Tentokrát to také vyšlo...

 

kaliyuga live

 

Pražská úderka L'Inphantile Collective vydává francouzské Kaliyuga. Ti nám nesou na talíři povedenou grindovou baštu, které vévodí neskutečný vokál frontmanky Emilie. Vzhledem k fyzickým dispozicím nečekejme ultralow kanál, ale spíše řvaný, afektovaný a nervní jekot…nejlacinější a nejprofláklejší je přirovnat jej k Sabině Classen, ale to by musela být Sabina živou vodou ne pokropena, ale rovnou v ní vymáchána. Neskutečná síla a neskutečná energie Emiliina hlasu pohání Once Upon A Time poctivě kupředu a to tak, že patnáct skladeb + jeden cover od Nasum uteče, ani nevíte jak.

 

kaliyuga nosič

 

Kaliyuga funguje nějaké čtyři roky a to v čtyřčlenné sestavě s jednou kytarou. A to rozhodně stačí, protože jejich grind se silnou příměsí black metalu je devastující, jak zákon káže. Toho blacku je tam často tolik, že jsem si s úsměvem uvědomil, že nakukat mi někdo, že poslouchám něco černého z Norska, pro jistotu kývnu hlavou. No schválně si dejte takovou Suicide… Francouzský blackgrind šlape jak skvěle namazaný stroj, nikde ani náznak po nesehranosti (pochvala letí za bicí soupravu, kde kraluje Matthieu Breda).   

 

 

Mimochodem jsem ze zvědavosti proklepnul, co je vlastně onen název, který si Emilie a spol vetknuli do erbu … a věřte, že dle hinduistů se jedná o nejtemnější ze čtyř vývojových stupňů světa. A když si navíc přečtete, co věk Kalijuga definuje, nebudete se už pranic divit té nasranosti, která se line z CD … a nad současnou společností si zhusta odplivnete.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky