Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kalmen - Sombre Vaults

KalmenSombre Vaults

Symptom27.2.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Tyto intenzivní zvukové krajiny představující dosavadní tvůrčí vrchol kapely si zápočet v hudební historii jednoznačně zaslouží.

Spiritual black je docela přiléhavá škatulka pro německou čtveřici, která si možná vypůjčuje zavedené postupy různých metalových subžánrů, ale největší a nejvýraznější dílek celku je sytě černý a tepe blackovou atmosférou. Některé party mají téměř hypnotickou kvalitu, co povznáší poslech hudby na vyšší úroveň.

 

Jednička Earthbound sebevědomě startuje album příjemným kytarovým tónem. Pár včelínů má tak akorát nakřáplý zvuk, aby šlo melodie čitelně prezentovat. Mezi střídavým bzučením a skřípáním kytar je dost prostoru pro baskytaru, která se projevuje především v horní části svého rozsahu. Bubny vkusně tmelí všechny elementy dohromady a pokrývají jak tradiční blastbeaty s různou kadencí, tak nezbytnou dvojšlapku na kopáku. Vokál pluje zhruba na úrovni hudby a netrčí ven jako transparent s nejkřiklavějším sdělením. Zvukový efekt jakoby modlitebního hlasu na pozadí trojky Underworld maně připomíná kreace od Blood Of Kingu.

 

Není pochyb, že tahle parta je dobře sehraná a nadaná talentem smysluplně a zajímavě zahrát. Na to, že se jedná o nahrávku produkovanou ve vlastní režii, je to po zvukové stránce velmi slušný výkon bez očividných vad na kráse. Pozornější posluchač může zaznamenat pár opomenutých detailů, které v konečném důsledku dílo nijak zásadně nedegradují. Je to třeba nekonzistentní profil virblu dobře slyšitelný v úvodu poslední pecky Uroboros, kde tučný úder do blány bubnu střídá mdlý zvuk zbavený síly patrně v důsledku špatného zfázování. Je to i šum kytarového zesilovače, který se vkrádá do intra dvojky Hen Kai Pan, ale to je jen drobný prohřešek ve prospěch "kreativní špíny".

 

Kalmen dosáhli dosavadního zvukového vrcholu, který představuje solidní odrazový můstek k dobytí ještě výraznějších pozic na cestě ke stvoření dokonalého hudebnímu odkazu pro budoucí generace. Hlasoval bych pro špetku low-endu navíc, což by skladby prohřálo a zmohutnělo. Nedostatečná tučnost zvuku je pravděpodobně to hlavní na co bych prstem ukázal. Jinak myslím, že po hudební stránce není na co si stěžovat. Skladby nenudí, netrpí deficitem atmosféry nebo zajímavých a dobře zahraných partů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

DEJVY / 23.12.17 13:08

Nechtěl jsem se do této debaty vůbec pouštět, opravdu nechtěl, ale asi by bylo fajn, své jednání s "kopírováním a vykrádáním" uvést na pravou míru. Ty "vykradené pasáže za které bych se měl stydět" je jen má pocta daným kapelám, které složili riffy, jenž mi změnili život. Nic víc v tom není - není to ani komerční tah, který by k SECTESY měl přilákat nové posluchače, ani v tom není nic co by se dalo nazývat mou "skladatelskou impotencí", ba naopak. Bylo pro mě nesmírně těžké obalit ty legendární riffy těmi svými tak, aby výsledek nezněl křečovitě a lacině (ač tak samozřejmě znít pro někoho může). Tolik na vysvětlenou ... a snad ještě jedna drobná věc na závěr : NIKDY bych nezařadil ony riffy do své hudby bez svolení vlastníka práv. Vydání CD se dokonce o celý rok pozdrželo JEN abychom měli od všech svolení k jejich "použití" v našich skladbách. Chápu tvou reakci, opravdu to pro nezasvěceného člověka může vypadat tak, že jen lacině kradu ... ovšem mě šlo o něco úplně jiného. Chtěl jsem se jen "uklonit velikánům" ... toť vše.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky