Recenze: Kannout

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

KannoutSoma

Bhut13.7.2019

Zdroj: LP #HM0016 // 86 kopie ze 100

Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a

VERDIKT: Nenápadně silná deska, která vnímavějším přinese patřičné hlubiny poznání. Těžko zafunguje jako kulisa, pak se obávám jisté protivnosti. Ale ve chvíli, kdy bude nahrávce věnována patřičná péče, své ovoce nabídne na lesklém podnose.

Emočně barevná muzika Kannout se konečně dočkala fyzického zhmotnění. Ne že by jejich muzika neměla takřka hmatatelný přesah a živé pojetí strádalo na výživnosti, ale jednoduše jejich studiové nahrávky neměly patřičnou podobu, na kterou by si šlo oficielně sáhnout. A tak se loni stalo, že již čtvrté studiové nahrávání doběhlo do cílové rovinky, kde za svůj výkon vyhrálo vinyl. Ano, album Soma vyšlo jako gramodeska, což je velice fajn.

Čtyři plus jedna skladba, to jest náplní onoho bleděmodrého nosiče, jenž zdobí decentní modrobílá kresba. Těžko hádat, zda je rozpytá lebka nejvhodnějším motivem k hudbě, která na vás plive ostrost i snovou atmosféru. Každopádně mi to připomnělo někdejší snahy v hodinách výtvarné výchovy s anilinovými barvami (a že jsem patřil k oněm zdatnějším tvůrcům), což asi nijak nesouvisí s ničím, ale problesklo mi to hlavou. Zkrátka emoce. Ale tuším, že ta lebka tu není jen tak náhodou, stačí si pročíst texty, nebo se do nich zaposlouchat. Třeba v souvislosti se skladbou Paměti H., která je podle mě velmi silnou položkou na albu.

A na tomhle místě bych se u ní možná na chvíli i zastavil. Jednak se mi líbí motiv a námět skladby, která trefně upozorňuje na to, že někdejší režim naší země nebyl tak hřejivý, jak na něj mnozí starší lidé vzpomínají. Ale pokud se budeme držet té hudební roviny, tak vězte, že jde o velice přemýšlivě provedenou záležitost. Skvělé vyhrávky, skvělé melodie, skvělá práce s hlasem, který se mi nejprve zdál zbytečně afektovaný, ale pak mi došlo, že k takovému tématu se nelze stavět klidně. Jde o celkem masitý kontrast vůči hudbě, která by sama o sobě měla zjevně zcela jiný vliv na mysl. Nebýt toho textu. A nejen v téhle písni, ale i v těch dalších. Třeba i závěrečná a opět naprosto skvělá věc 1984 je něco, co vás prostě sundá. Gábina tu skutečně zpívá, stejně jako vypráví a nebojí se jít i do ostřejších poloh. Po hudební stránce jde o velmi rozmanitou nabídku melodií a především nálad. Za mě rozhodně ta nejlepší věc na albu.

Na druhou stranu si říkáte, že ze čtvera skladeb se snadno stává záležitost oblíbitelná. Chybí vata, není tu dostatek prostoru pro škobrtnutí a je to vůbec velká deska? Ještě než si na to odpovíme, tak jen uveďme na pravou míru, že tou pátou skladbou je jakási dohrávka na straně A v podobě necelé dvě minuty dlouhé záležitosti jménem Labuť. Takže já myslím, že je jedno, jestli je ta deska v mezích nějakých minut, aby se vešla do mantinelů měřítek, dle kterých lze upravovat nároky na velikost díla. Ta skutečná hodnota a jak jsem již trefně uvedl (he, musím se plácnout do ramene, že jo) velikost je především v samotném obsahu. Ten je totiž nebývale záživný a silný. Je mi skoro líto, že takové dílo zůstává poměrně stranou a příliš pozornosti se mu nedopřává. Ostatně i v anketě Břitva skončila tato gramodeska na padesátém místě. Na druhou stranu rozumím protiargumentům, ale zároveň si myslím, že je dobré si tohle připomínat. Tak tomu dejte šanci a zajděte i na živou prezentaci, protože tahle banda to prostě umí.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.