Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Katatonia - Nightmares As Extensions Of The Waking State

KatatoniaNightmares As Extensions Of The Waking State

Symptom30.6.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO / Adam Audio A7V
VERDIKT: Poslech novinky něžného švédského metalu ve mně probouzí smíšené pocity nostalgie a rozčarování.

Dávno tomu, co jsem kapelu objevil a přijal za svou. Nostalgii probouzí každá další nahrávka a posílá mě zpět do nultých let, kde to pro mě začalo. Letošní novinka s nejdelším názvem v kapelní historii způsobuje především rozčarování a je všechno jen ne úderná. Chybí tu tlak a tah na branku, nemluvě o emocionální svěžesti. Z mého pohledu švédský kvintet rezignoval na zajímavý vývoj směrem dopředu a jen přebírá dávno vytěženou hlušinu. Je to bezpečná cesta, jak oslovit nového nenáročného posluchače, co nepamatuje dřívější slávu a lesk značky Katatonia.

 

Na druhou stranu je potřeba uznat, že si kapela drží svůj standard v podobě nabroušeného zvuku s výbornou produkcí, jakou od podobného jména očekáváme. Zvuk vás obejme a pohladí, je energický i dynamický. Jonas Renkse jako vrchní impresario, který nikdy nevynikal velkým hlasovým rozsahem, se moudře drží svého kopyta a prozpěvuje si svým typicky tlumeným odstínem.

 

Nevím, co přesně kapele dochází, jestli je to dech nebo inspirace, ale aktuální nahrávku bych charakterizoval všeříkajícím zvoláním "meh". Ještě výstižněji to dělá bonusový videoklip ke skladbě Lilac, kde nový kytarista Sebastian Svalland mezi party ležérně scrolluje na svém iPhonu. Jako charakteristika doby povedená, byť trochu zbytečná sekvence. Samozřejmě pohled do zákulisí je vždy vítaný, takže produkčně nenáročné guitar lesson video pro věrné fanoušky ceníme a vítáme informaci, že kapela pracuje v Cubase.

 

Možná že odchod zakládajícího (Anders Nyström) a zaučeného člena (Roger Öjersson) trochu otřásl tvůrčím výtlakem, každopádně nějaký vítr v plachtách stále cítit je a specifická příchuť rukopisu také nijak neutrpěla. Trojka Wind Of No Chance mate sbory a podivnou kytarovou pasáží v duchu Rammstein – slyším dobře? Odříkávání sloganu Hail Satan tu nezní příliš zlověstně, spíše skoro až zvláštně nepatřičně. Některá sóla jsou poskládaná, jakoby našeptával kolega-krajan Akerfeldt před tím, než se svými Opeth zcela ztratil zábrany a zmizel normálnímu posluchači v neproniknutelné mlze psychedelického rocku. Rozhodně je tu hodně klidných ploch a prostoru ke klidné kontemplaci nad čímkoli.

 

Sběratelé si mohou dopřát speciální vinylovou edici v nevídané Liquid Filled variantě, což považuji za podobnou zhýralost jako sýrem plněný okraj pizzy, ale nic proti gustu a marketingové šikovnosti. Co dodat závěrem? Nová nahrávka s obnovenou sestavou mě neuráží a dokážu si ji užít, akorát to ve mně nespouští dřívější entuziasmus. Je to dobře uhnětený filler, co nebudí vášně a jako rekreační poslech do kanceláře odvede slušnou práci. A třeba právě tam, při bezmyšlenkovitém poslechu se časem vyjeví něco víc, protože – nikdy nevíš, co se může stát…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 3.7.25 12:00odpovědět

Nemám ve zvyku hodnotit alba po pár posleších, ono to někdy může vyrůst. Album jsem zkusil dvakrát a musím říct, že to bylo k nepřežití doposlouchat, přitom ta deska ani není moc dlouhá. Tome, buď rád, že to v tobě probudilo aspoň něco. Mě to teda těžce unavilo.

Ruadek / 1.7.25 15:07odpovědět

Ano, naprostý kopec nudy a degradace kdysi výborné kapely, pokračuje. 30% s odřenýma ušima

Jirka D. / 30.6.25 12:57odpovědět

Za mě neskutečný kopec nudy a vzhledem k tomu, co kdysi znamenalo jméno Katatonia, i velká ostuda.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky