Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Katechon - Coronation

KatechonCoronation

Bhut5.7.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Relativně nová tvář Katechon přichází s natlakovanou nahrávkou černého kovu. Obskurní, ohyzdná, divoká a dechberoucí. Tohle jméno si prosím pamatujte.

Když před dvěma lety vyšlo debutové album norských Katechon, říkal jsem si, že je to fajn blek metál a čas ukáže, nakolik bude trvanlivý. Pak kapele vyšla kompilace (čemuž moc nerozumím) a letos se ukazují s druhou deskou nazvanou Coronation. Je to Norsko a je to black, co víc dodat…Takto ukončit recenzi samozřejmě nelze, takže se mrkneme, co je deska vlastně zač.

 

Coronation se rozprostírá na ploše silnější půlhodiny, což je pro vichřicovitý black metal víceméně tak akorát. V tento čas rozvržených osm skladeb nedopřává žádné chvilky pro oddych, žádné prostoje, žádné pauzy. Od první vteřiny se na vás vyvalí těžká hmota razantního blacku a nepovolí. Pokud se vám stýská po něčem výživném a přitom s rychlým spádem a bez žádných servítek, Katechon hrají hudbu pro vás. Výborná kytarová hradba, neustále bědující vokál a salva bicích. Prostě black, který se nedá udržet na uzdě. Vše je prostoupeno patřičně hnusným podbarvením. Všudypřítomný nihilismus je takřka hmatatelný a šedočerný svět ožívá. Stejně jak odporně působí obálka desky, stejně nedůtklivě působí i hudba, která i přes pár středních temp uhání šíleně rychle.

 

 

Kapela se dnes musí pořádně ohánět, aby dokázala zaujmout. Některým se to daří pěkně a na dlouho, jiné zase uhranou počáteční euforií. Pak jsou tu takové, které své kouzlo ukáží až po čase, a to je právě případ Katechon. Na povrch vyplula čirá zloba, jednoznačná nenávist a opovržení. Prostě negativa ve vší své plnohodnotné podstatě. Rozhodně bych netvrdil, že jde o nějaké vyumělkované ničitelství. Alespoň já tomu všemu jednoduše věřím. Každý tón, každý zmírající zvuk a impuls. 

 

Jistě se najdou tací, kteří si řeknou, že muziku Katechon slyšeli už jinde a dříve v mnoha podobných odstínech. A klidně budu jmenovat za ně: Deathspell Omega, Kerasphorus, Vemod… nebo klidně i naše Death Karma. Nechme se ale trýznit špinavou valivou hmotou Coronation přicházející z Norska, dříve tolik uctívané destinace v rámci žánru. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky