Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Katechon - Coronation

KatechonCoronation

Bhut5.7.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Relativně nová tvář Katechon přichází s natlakovanou nahrávkou černého kovu. Obskurní, ohyzdná, divoká a dechberoucí. Tohle jméno si prosím pamatujte.

Když před dvěma lety vyšlo debutové album norských Katechon, říkal jsem si, že je to fajn blek metál a čas ukáže, nakolik bude trvanlivý. Pak kapele vyšla kompilace (čemuž moc nerozumím) a letos se ukazují s druhou deskou nazvanou Coronation. Je to Norsko a je to black, co víc dodat…Takto ukončit recenzi samozřejmě nelze, takže se mrkneme, co je deska vlastně zač.

 

Coronation se rozprostírá na ploše silnější půlhodiny, což je pro vichřicovitý black metal víceméně tak akorát. V tento čas rozvržených osm skladeb nedopřává žádné chvilky pro oddych, žádné prostoje, žádné pauzy. Od první vteřiny se na vás vyvalí těžká hmota razantního blacku a nepovolí. Pokud se vám stýská po něčem výživném a přitom s rychlým spádem a bez žádných servítek, Katechon hrají hudbu pro vás. Výborná kytarová hradba, neustále bědující vokál a salva bicích. Prostě black, který se nedá udržet na uzdě. Vše je prostoupeno patřičně hnusným podbarvením. Všudypřítomný nihilismus je takřka hmatatelný a šedočerný svět ožívá. Stejně jak odporně působí obálka desky, stejně nedůtklivě působí i hudba, která i přes pár středních temp uhání šíleně rychle.

 

 

Kapela se dnes musí pořádně ohánět, aby dokázala zaujmout. Některým se to daří pěkně a na dlouho, jiné zase uhranou počáteční euforií. Pak jsou tu takové, které své kouzlo ukáží až po čase, a to je právě případ Katechon. Na povrch vyplula čirá zloba, jednoznačná nenávist a opovržení. Prostě negativa ve vší své plnohodnotné podstatě. Rozhodně bych netvrdil, že jde o nějaké vyumělkované ničitelství. Alespoň já tomu všemu jednoduše věřím. Každý tón, každý zmírající zvuk a impuls. 

 

Jistě se najdou tací, kteří si řeknou, že muziku Katechon slyšeli už jinde a dříve v mnoha podobných odstínech. A klidně budu jmenovat za ně: Deathspell Omega, Kerasphorus, Vemod… nebo klidně i naše Death Karma. Nechme se ale trýznit špinavou valivou hmotou Coronation přicházející z Norska, dříve tolik uctívané destinace v rámci žánru. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky