Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Katla. - Allt þetta helvítis myrkur

Katla.Allt þetta helvítis myrkur

Garmfrost19.2.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Chladný smutek Katla. je hrozivým soundtrackem pro tu zatracenou temnotu...

Ne, že bych nevěděl o existenci Katla., ale EP i dlouhohrající debut Móðurástin šel zcela mimo mě. Melancholický post-rock mám sice rád, ale ten jejich mi nic neříkal. Proto, když jsem zcela omylem narazil na jejich klip k písni Sálarsvefn z nové desky, zíral jsem uhranut mocnou silou chladného smutku a depresí ze skladby doslova křičící. Ta tam je rocková písničkovost debutu. Pryč je citová bezradnost a bolestínství. Máme zde načernalý doom. Zlý, temný a nikdy nekončící.

 

Musíme si představit hlavní hráče zlovolné hry? Proč ne? Pro toho, kdo na kapelu s názvem islandské sopky doposud nenarazil, je dobré zmínit, že páteří, mozky i dušemi Katla. je dvojice multiinstrumentalistů zvučných jmen, známých z notoricky známých kapel typu Fortíð, Den Saakaldte a v neposlední řadě Sólstafir. Zvučnost jmen myslím doslovně. V životě je nevyslovím, hehe. Guðmundur Óli Pálmason a Einar Eldur Thorberg si pohostinně rozdělili nástroje i zpěv. Oba programují (citlivě pracují se samply a přírodními zvuky).

 

 

Allt þetta helvítis Myrkur by mělo v překladu znamenat něco ve smyslu Ta zatracená temnota a přesně to deska vyzařuje. Skladby nás od mocného úvodu přes doomové tryzny a blackové propasti přenesou více než hodinovým tripem až k nekončící dvojici ukrutností, které svým rozsahem i dopadem ovládají bezmála půlku nahrávky. Zlovolné kytarové hrady skvěle doplňují vedle zmíněných samplů i důrazná basa a samostatně fungující bicí nástroje. Guðmundur desku fest popohání a občas ji žene před sebou jako docela rychle.

 

Metalová atmosféra Allt þetta helvítis Myrkur se post-rockového trylkování nebojí. To zneužito ve vyšší pravdu sousedí v těsném vězení s ambientem a spolu dotváří už tak svébytnou auru bolestně zlých Katla. Z čistého a občas nakřáplého hlasu Einara běhá mráz po zádech. On není nejpříjemnějším průvodcem vulkanickou sbírkou poemů. Zní vzdáleně a odlidštěně. Je mnohem dál, než nehmatatelné strunové kouzlení či nejednoznačné klávesy. Vše je zde a přitom kdesi létá v oblacích. Mrkněte na ten klip a budete mít jasno. Uf! Jelikož mám sklony všechno prožívat, mívám při poslechu Allt þetta helvítis Myrkur nehezké pocity. Hehe.

 

 

Oba pánové si své dílo, kterému rozumí nejlépe sami, ošetřili po všech stranách. Einar si vzal na starosti zvukovou část – zvukovou režii, mix, mastering i producentskou funkci a Guðmundur Óli Pálmason grafickou, respektive fotografickou. Vše je sladěno a dotaženo. Plný počet desce nedám zřejmě jen, že stále cítím možnosti tvůrčího a uměleckého růstu. A to je sakra dobře. Máme se na co těšit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 19.2.21 13:20odpovědět

Absolutní topka loňského roku! 100%

Ruadek / 19.2.21 8:47odpovědět

Ano, skvělé dílo. Takhle dnes znít Solstafir, pak by mi spadla čelist. Ten potenciál je tady ještě obrovskej. I když poslech je krajně nepříjemnej, tuhle temnotu si nechcete často pouštět příliš moc k sobě.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky