|
|
||||||||||
Osobně se snažím tiskové zprávy moc nečíst, v zájmu zachování duševního zdraví je to nutnost. Jednak je jich prostě moc, jednak si jejich pisatelé často vymýšlí asi stejně jako podomní prodejce sady hrnců, což může člověka jednou dvakrát pobavit, ale potřetí už hlásí stop. Tiskovku k opětovnému vydání debutní desky východomoravské kapely Refore jsem si z nějakého popudu přečetl (důvod už jsem zapomněl) a věty typu valašský thrashový uragán jde s metalovými trendy nebo S vydáním Built to Nothing jsou Refore připraveni vtrhnout na světová pódia a dobýt svět metalu. mě okouzlily. V podstatě někde tam lze vystopovat začátek myšlenky sepsat regulérní recenzi, byť se jedná o desku vydanou už před víc jak dvěma roky a v dnešním zrychleném světě už tedy skoro starou. Na druhou stranu teď v květnu došlo na její reedici, a to na gramodesce, což si myslím může být dobrý impulz k tomu si ji opět prohnat ušima.
Refore se zhlédli v 80. letech a nijak se tím netají. Konkrétně v tehdejším thrash metalu a je to informace natolik důležitá, že na ní budou stát anebo s ní padat veškeré další úvahy o jejich muzice. Jejich thrash je řekl bych lehce slayerovský (Lifeless) či sepulturovský (Without Control), zoufale nepůvodní, místy celkem naivní, ale zato uvěřitelný co do nasazení a energie, se kterou to tahle čtveřice hrne vpřed. Asi bych jejich produkci neoznačil jako uragán a byl trochu opatrný s těmi světovými pódii, protože všechno, co tahle deska nabízí, je k mání u nepřeberného množství lepších a nápaditějších kapel, ale pokud tohle přijmeme jako takovou hru a lehkou nadsázku, může to být docela zábava.
Deska Built to Nothing má takové nevýrazné intro, které výrazné asi ani být nemělo, a pak deset regulérních skladeb, z nichž minimálně ta první polovina působí docela svěže. Kapela si nijak nekomplikuje život vymýšlením nových nebo svých vlastních postupů a prakticky ve všech ohledech je poplatná šabloně vymyšlené někdy v druhé půli 80. let. Kompozice jsou přímočaré a posluchačsky vstřícné, což v kombinaci s dravostí bicích a příjemně melodickými kytarami přispívá k celkově až snadnému, automatickému poslechu. Na tomto místě je nutné přiznat, že deska má výborný spád a pro fanoušky žánru se bude jednat o srozumitelnou a pudově živočišnou muziku. Mému osobnímu vkusu tak úplně neladí zpěv, jeho lehká přiškrcenost a především nedostatek charismatu, což pro jiné může být detail.
Jistý psychologický zlom v mém případě přichází se skladbou Something to Say, po které už se marně dostávám na stejný posluchačský komfort jako před ní. Jednak skladba jako taková je čirá katastrofa a pevně doufám, že si toho je kapela vědoma, jednak se v ní naplno projevují hlasové nedostatky (angličtina, nedostatek síly), které se jinde schovají, a v neposlední řadě následující pětice skladeb už nepřinese vůbec nic nového. A s tím přichází ruku v ruce pocit opakování a vyčerpání – kapely i posluchače. Refore ve své snaze přiblížit se co možná nejvíc svým vzorům a idolům udělali poměrně dost, ale nelze si nevšimnout, že deska je v této své snaze hodně sevřená, svázaná a tím v důsledku neinspirativní. Jediný pokus o změnu je právě skladba Something to Say, a jak to dopadlo, jsem už napsal.
Takže za mě těžko říct, co bude dál. Jako debutní nahrávka mladé kapely je tohle album docela v pohodě, je z něj cítit i slyšet nadšení a nasazení, ale stejně tak je v něm čistá nula vlastního pohledu na věc. A ten jednou bude muset přijít, pokud kapela nechce skončit v pozici nepřiznaného revivalu přehrávajícího v lehce jiných odstínech to samé pořád dokola. Má na to? Nabízí takto úzce vymezený žánrový koridor vůbec nějakou cestu? Uvidíme snad už docela brzy.
P.S.: Samozřejmě by se slušelo ku příležitosti vinylové reedice na Smile Music napsat něco o ní, bohužel ale desku v ruce nemám a upřímně po tom ani netoužím. Některé důvody lze vyčíst v textu výše, k těm nezmíněným bych přidal velmi ostrý a plochý zvuk, který pokud se zásadně nezlepšil od masteru pro CD (což upřímně pochybuju), bude na gramodesce znít hrozně. Samozřejmě hrozně pro mě, pro trénované masochisty může být docela fajn.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Support Underground / Smile Music
Vydáno:Březen 2021
Žánr:thrash metal
František Tkadlec – kytara, zpěv
Matěj Fišer – kytara, doprovodný zpěv
Karel Chromáček – basa, doprovodný zpěv
Dominik Suchma – bicí
1. Trapped
2. Lifeless
3. Nobody Can Save Me
4. Your Price
5. Reason to Exist
6. Something to Say
7. In the Name of the Law
8. Where Is Your Heaven
9. Built to Nothing
10. Without Control
11. Reflection of Society
Refore
Illusion of Existence
Blaze Of Perdition
Conscious Darkness
Sliming Spoon
Glass
Pačess
Trapista
Manes
Be All End All
Ulcerate
Shrines of Paralysis
Order Of The Ebon Hand
VII: The Chariot
Postcards From Arkham
Spirit
Avatarium
The Girl with the Raven Mask
Oliva
Raise the Curtain
Beneath
Ephemeris
Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
1.5.2024Tradiční festival folklórní hudby Antitrend ročník 2024 se opětovně v Žabčicích u Brna odehraje v sobotu 29. června. Startovat se bude v pravé poledne...
1.5.2024V sobotu 4. května se v brněnském klubu Unleaded Coffee uskuteční koncert kapel, které spojují sklony k psychedelickým vrtochům.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.