Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Představme si Kauan, jehož název by se dal volně přeložit jako „Před dlouhými časy“. Tato parta byla založena v Rusku a v rozporu s názvem to před dlouhými časy nebylo, rok založení je 2005. Za tu dobu se ve skupině vystřídalo poměrně dost lidí a vše to vydržel pouze zakladatel a vlastně hlavní osoba – Anton Belov. Tento poměrně nadaný pán je hlavním mozkem kapely, zvládá poměrně slušný ansábl nástrojového parku a figuruje ve folk-metalové dvoj partě Helengard. Ta samotná prošla mým poslechem též, ale velmi brzy jsem došel k tomu, že její kvality zdaleka nedosahují úrovně Kauan a tudíž jsem se k desce brzy přestal vracet. Kauan hrají něco vzdáleně podobného Finským Tenhi, do čehož se parta postupně vyvinula od syrového doom metalového výraziva. Zajímavostí budiž fakt, že Kauan jsou Rusové zpívající a kompletně tvořící texty ve finštině.

Novinková deska je, myslím, v současnosti poměrně vidět. Přijde mi, že Kauan toho za svou poměrně krátkou existenci stihli říci mnoho a především předešlé dvě studiovky za to opravdu stály. Tvorba Kauan je prošpikována zvláštní poetikou severu, z jejich pomalé valivé hudby doslova hmatatelně cítíte studený vítr, který se prohání po bílých mezích. Postupem času se skupině podařilo dostat do skladeb poměrně velkou škálu emotivních vyhrávek, je příjemné sledovat vývoj a čím dál větší propracovanost skladeb (narážím na první desku Lumikuuro versus aktuální Pirut). Příjemná je přítomnost violy, která má své místo u Kauan už od prvopočátku. Postupem času se hudba stala košatější, méně hlučná a více přehledná a smyčcový nástroj od té doby příjemně kouzlí nové a nové motivy. A motivy, zcela prosté a jednoduché, ty jsou pro partu jejich typu hybnou silou.

V motivech se tu rozvíjí celkem osm skladeb, poprvé nepřesahujících stopáže deseti minut. Silná stránka alba je atmosféra a dobře vybraných několik melodických motivů, kterých špatný výběr může být zároveň stránkou nejslabší. Kauan si nehrají na nesmrtelné umění a hravě rozvíjejí pouze několik jednoduchých melodických linek, které střídavě vykresluje proměnlivé množství nástrojů. Na Pirut se povedlo vymyslet poměrně příjemné množství zapamatovatelných a dobře poslouchatelných skladeb, přesto si musím přiznat, že vysoko nasazenou laťku minulého Kuu.. se přeskočit nepodařilo. Pirut funguje jinak, nemá strhující pasáže jemných nástrojů, které – ačkoli tiše – působí na albu lavinu teskných emocí. A to je ona nejsilnější stránka Pirut, podobně jako Tenhi. Hudba nikterak složitá, která musí být silná v těch několika málo rozvinutých momentech. Pak bere dech.

Kauan natočili posmutnělý vzdech do zmrzlých plání, do padajícího listí. Z jejich hudby lze cítit vítr v korunách stromů, drobné klávesové etudy a ozvěny zurčícího potoka. Je to slabší ozvěna zimy než ozvěna minulá, přesto dílo kvalitní, u kterého si opět uvědomuji prostou věc: jak krásné je umět složit jednoduché skladby plné sychravých melodií a jak málo interpretů tohle zvládá.