Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nikdy bych nevěřil, že jednoho ne příliš krásného dne budu psát pár postřehů na dílo Tomáše Kohouta. Jeho tvorbu jsem sice sledoval a především věci s logem Necrococka mi vzdálené nijak nebyly, ale klony Kaviar Kavalier se vším tím „ja ja, Suzi, kommen schlauchen ficken ... uááách“ mi prostě neučarovaly. A tak se mi na stole objevil poslední sedmipalec, sympaticky bílý, s vloženým varováním „Nur für starken Nerven!“.

Texty jsou samozřejmě v němčině. Na přeložení vám bude stačit učebnice pro začátečníky otevřená na druhé lekci a u některých slovních spojení si vystačíte s lehce perverzní fantasií, případně poradí manželka; překlep v názvu skladby omluvíte. Stejně tak není úplně košer přemýšlet nad původem zažloutlého okraje jinak bílého, vloženého aršíku. Jakousi spojitost s názvem desky si nepřipouštím a spíše doufám v tiskařská kouzla. Nečuchal jsem k tomu.

Zní první tóny urinální terapie a mám dojem, jakoby z reprobeden tekla kombinace vůní laciného pižma a psího oblečku do brněnské zimy. Je to sympatická skladba, podpořená poměrně jednoduchou rytmikou Ivo Plačka. Hlas Necrococka připomíná průvodce zájezdu turistů z východního Německa, který neustále pokukuje po řidiči, hladí si krátce střižený knírek a každému je jasné, že noc bude dlouhá. První strana je krátká a výstižná, druhá delší a gradující. „Jáma pekel“ předělaná na „Das golden Pissoir“ svými motivy v úvodu připomene Lesní hudbu a později nakope ambice Tomáše Kluse jako nejlepšího komentátora českého dění. Výsledek je v refrénu slitý do jednoho masitého celku, ze kterého nekouká mnoho čitelných poloh a raněný Klus mírně ožívá v naději na zvrat. Ale když Alois Nebel spustí svou cimbálovou etudu, jeho sebevědomí definitivně zmírá a on rozbíjí svou kytaru zpěvníkem a odchází do mlází za německým průvodcem.

Sečteno a podtrženo, sedmipalec nepřekvapuje, ale podtrhuje osobitost tvůrce. Texty nemají smysl, ale právě proto se vyplatí do nich podívat. Celé to dílko je takové zažloutlé, ale nepátral bych po původu. Pak tomu celému můžete uvěřit a nebo jen podlehnout, což je snazší.