Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Khold - Du dømmes til død

KholdDu dømmes til død

Victimer11.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Khold nás odsuzují k smrti svým osmým albem. Albem na jejich poměry vpravdě nadupaným.

Vy nás ale zásobujete pane Gard a pane Sarke. Sotva jsem zvedl oči od krásného, do norské krajiny vsazeného, coveru posledního alba Tulus - Fandens kall, už tihle dva stojí znovu ve dveřích s novou fošnou Khold. Pánové to sypou, skladatelská druhá míza nese svoje ovoce. Předchozí album Svartsyn (2022) ještě taky nezapadalo prachem a jeho skladby zní pořád svěže. Ona je svěží celá aktuální forma obou kapel. Khold po celá léta plně respektuji, ale nikdy jsem z nich neměl tak silný pocit jako poslední dva roky. S tím, že novinka Du dømmes til død vyloženě dráždí svou energií a prakticky ji nejde odložit. A to i přes to, že její doslovný překlad zní "odsouzeni k smrti". Odsouzen jsem zatím já a mně podobní, kteří si s novou deskou tykají. V mém případě ještě více, jak se Svartsyn.

 


Milé je, že to trvá už pár týdnů a nijak dramaticky se tento stav nemění. Delší trvanlivost byl právě problém alb předchozích. Ne všech, ale většiny ano. Vždycky jsem se k nim pohodlně připojil a dost brzy mě tahle kratochvíle pustila. Šlapalo to vždycky, ale někdy jenom na půl plynu. Khold se nemění a ztěží se někdy měnit budou. Jejich groovy black metal s doomovým přelivem, nebo black n´ roll chcete-li, prostě buď dáváte, nebo ne. Houpavý rytmus, hutný sound, šklebící se Gard a tříminutové skladby. Důležité je sdělení v jaké kondici se kapela nachází. Jak se na svém léty prověřeném území umí pohybovat a jak do něj umí nahodile přidat špetku koření odjinud. Lehký dokres kláves (třeba v Lædel a Dølgsmål), nebo schopnost měnit rychlost. Ta byla s kapelou od nepaměti spojována jako střednětempá, ale ani tohle na novince není zákon. Du dømmes til død je přes všechna pravidla Khold hodně barevná práce.


Protějškem k pomalejšímu, doomovému rozjezdu Myrdynk budiž častá schopnost přitlačit pedál až k podlaze. Další skladby neuvádím záměrně, protože to není třeba. Khold tentokrát neunavují svým monotónním přístupem, ale šikovně mění tempa a vyznění skladeb jako takových. Kují železo, dokud je žhavé. Tohle všechno ale nechme v mezích jejich klasického střihu, oni sami se nemění ani za mák. To se po nich nechce a hlavně to nechtějí oni samotní. Akorát mám neodkladný pocit, že se příliš nezdržují. Nerýpou se ve starých prašivých rytmech, jen skrze ně pouští ven nový, řádně vybujený materiál. Dojem z novinky je ryze energický, ohnivý. Krize středního věku se nedostavuje, víc mám dojem, že se chlapi semkli a drtí to se vší vervou. A abych to uvedl na pravou míru - Du dømmes til død není rychlá deska. Jen je plná vitamínů.

 


A je výborně poskládaná, což koresponduje s aktuálním rozpoložením Khold. Přelet nad norskými hvozdy a fjordy snadno a rychle. To platilo vždycky, jen to nebyl úplně přelet. Osobně se Du dømmes til død nijak nepřejídám, i když k tomu styl kapely vždycky svádí. Novinka je ale nápaditá, disponuje množstvím řešení, jak uhnout z nudy a špinavého nádechu rutiny. Ta tam sama o sobě pořád je, ale pohání ji silný materiál a přehled nad jeho pohybem. Vy nás ale zásobujete pane Gard a pane Sarke. Black n´ rollové grand prix kroutí svoje kola vyváženým způsobem a vy si pak můžete v klidu přidávat. Tam, kde se v minulosti až příliš houpalo v pavučinách stereotypních riffů, je to dneska zkrátka větší odvaz. A opakuji, i přesto, že se nic nového neděje. Což může vadit těm, kterým přišla tvorba Khold vždycky trochu obyčejná a nijak je nevytrhlo ani nové album. Takovým ať praskne penis a další náhodné setkání s Khold poruší ušní bubínek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky