|
|
||||||||||

Přemýšlím, jak by druhotina anglického dua asi zněla, kdyby byla oděna do stejného zvukového hávu jako debut Stratospherics (2009), který má podle mě o poznání razantnější zvuk. Zjemněním výrazu Tom Brooke sice napomohl vzdušnosti relaxačních ploch, ale tvrdší pasáže tím trochu trpí a dohánět plnost zvuku větší hlasitostí není to pravé ořechové. Každopádně na poli inovace a evoluce odvádějí energičtí rockeři z Leedsu zdařilou setbu a předchozí povzdechnutí je prostě jen... povzdechnutí.
Začněme obalem, který je logickým začátkem každé desky, u které máme to štěstí, že se nám doma zhmotní. Můj oblíbený singlefoldový formát mě překvapil vnitřním obalem s antistatickou vložkou a zklamal malou tvůrčí invencí, která zavání sériovou fabrikací. Kouzlo Photoshopu promlouvá stejnou vizáží jako Stratospherics a Iecava (2011), tedy abstraktní míchanicí různých prvků s rozdílným čelním motivem a barevným spektrem. Docela dobré, trošičku kýčovité a rozhodně v souhře s hudbou, která zadrhává také jen v maličkostech.
Občas se při poslechu nemohu ubránit myšlence na přítomnost ne snad přímo vaty, ale jakési kolísavé kvality v chytlavosti riffů, která zpomaluje gradaci skladby. Jinak v hráčských dovednostech není problém, skladby jsou zahrány s jistotou a kdo někdy viděl Toma Brookea s kytarou v ruce, dovede si představit tu animálnost, kterou nemálo živí i Steve Myles za bicími. Ten ve čtyrce Pirsing dosáhl až na blastbeaty a celkově svou velmi živou a intuitivní hrou posunuje značku Khuda o kus dál než jeho předchůdce Robin Timmis. Kytara je bohatá na nápady a iluze dvou kytaristů vychází díky dobře promyšlenému loopingu vcelku přesvědčivě.
Neustále dotírající očekávání nebylo v jinak po hříchu svůdné šestici skladeb plně uspokojeno, takže na bezvýhradní nadšení to není. Ve snaze soudit objektivně vidím (čti slyším) dobré instrumentální výkony, co vykazují známky rozumných kompozičních úvah. Kontinuita skladbám rozhodně neschází a byť bych pořádnou basovou linku ocenil, nedá se říct, že by minimalistická sestava měla problém zásobovat posluchače baráží výborných nápadů. Jako nejvíce imponující bych jmenoval dvojku Black Waters a poslední kus Antaeus. Nakonec nezbývá než konstatovat, že Khuda je mi patrně bližší, než bych si sám chtěl přiznat.

Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Prügelprinz Records
Vydáno:Listopad 2010
Žánr:math-rock
Tom Brooke - kytara
Steve Myles - bicí
1. Lâleh
2. Black Waters
3. Tallinn
4. Pirsig
5. Mescalito
6. Antaeus

Horna
Kuoleman kirjo

Borgne
Y

Draconian
A Rose for the Apocalypse

Host
IX

Somniate
The Meyrinkian Slumber

Ell
Sweetest Nightmare

Membaris
Misanthrosophie

Hakka Muggies
MDCCXLVI

Yob
Clearing the Path to Ascend

Fissure Of Riddles
Nemea

Killing Joke
MMXII
Jako další headliner MetalGate Czech Death Festu 2027 se ke Kataklysm přidávají Asphyx. Sestava posiluje též o spirituální black metal Ruïm a Švédy De...
17.11.2026Norští Voidspire vystupují ze stínů s albem The Endless Lost - debutem, který nabízí hluboký, jeskynní death metal. Deska vychází 22. ledna skrze Ever...
17.11.2026Domácí emo / post-hardcore kapela venēra vydává 20. listopadu EPko Skočit se bojím. Nahrávku si boys smíchali sami, o mastering se postaral Alan Douch...
16.11.2026Rok se s rokem sešel a jubilejní pátý ročník tradičního festivalu Heathen Alliance, zaměřeného na melodičtější metalové žánry, se vrací na místo činu....
14.11.202612. ročník volyňského Enter The Eternal Fire Festu, který se koná ve dnech 23.–24. 7. 2027, má připravenou kompletní soupisku.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.