Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Švédská vichřice Kill zanedlouho oslaví dvacet let existence. Za tu dobu se dostala do fáze, kdy jim sedl střih muziky, z dnešního pohledu, trochu retrospektivní. Deklarují to na novém albu Great Death, které se nese na vlnách špinavého black / death metalu.

Ještě než vás navnadím na náplň desky, musím trochu pustit síru na její zvukové zpracování. Projel jsem jednotlivé stopy Dynamic Range metrem, který téměř vždy ukázal číslici 3 (výjimkou jsou dvě skladby s 2 a jedna věc za 4). To je žalostně málo a bohužel na výsledku je to znát. Pro mnohé to jistě bude fajn poslech hudby, která jednoduše zní likvidačně a destruktivně. Proč? Možná proto, že už zlikvidovaná je. Ve chvíli, kdy kytary drhnou hutný hluboký riff, je jejich melodie jen těžko rozpoznatelná. Lomozivé bicí jsou vyloženou kopií jedoucího vlaku. Všechno to zní hrozně zastřeně, roztřeseně a chrastivě. Na druhou stranu tempo, které kapela udává, není zrovna pomalé, takže v takové situaci může zpočátku jít o dobrý dojem výše zmíněné likvidace. Tady už záleží na prioritách jednotlivce.

Po hudební stránce můžu jen chválit, neboť podobný výplach nikdy není od věci. Možná, že kapela pro někoho bude znamenat jen jednu z velkého zástupu podobných, ale mě osobně zaujalo to nasazení. Celá deska se nese ve velmi intenzivním duchu a je tu jen málo vteřin určených k oddechu. Všechno se veze za zvuku těžkopádné baterie, kmitající efektivní frekvencí. Kytary střídají blackmetalové nápady s deathmetalovými vlivy. Tím se vlastně navrací do počátků obou žánrů, kdy bylo vše podřízené bestialitě. Způsob, jak to trojice dává na odiv, je úctyhodný. Divoká hra se neslučuje s klišovitými postupy ani vykrádáním většího jména. Jde vyloženě o svižný hukot.

Staromilství není dané jen hudbou, ale i takovým obalem, který dává trochu vzpomenout na starší nahrávky, kde bylo rovněž použito motivu jakéhosi starého obrazu. Zda je aktuální výjev data mladšího, nevím, jisté ale je, že jeho podoba odkazuje do minulých staletí. Nejinak tomu je i s prezentací kapely samotné. Pánové nosí křiváky a hodně železných doplňků, jako malování jim stačí velmi silné oční stíny a je to. Imidž hodná devadesátých let.

Je potřeba k desce přistoupit jako k něčemu, co vám udělá radost. Hledat na ní mouchy jistě jde, ačkoliv zprasený zvuk všelijaké detaily poctivě zakryl. Možná byl tento nepříjemný pres záměrem, aby deska zněla více hnusně a nepříjemně. Zatímco dříve se toto řešilo nekvalitně volenou aparaturou, nyní se ošklivý výraz vytváří nevhodným masteringem. Vnímám to jako záměr, neboť pokud to tak nebylo, kapele to zbytečně škodí. Ten potenciál dravé nahrávky tam pod povrchem dříme. Během poslechu se totiž na vás vyvalí všechna ta špína, která dokáže parádně cloumat údy.

Co je možná zajímavé, jsou jednotlivé stopáže skladeb. Zatímco na podobné hudební ražení můžeme hádat spíše kratší kousky s maximální rychlostí, tady se mnohdy překračuje čas pěti minut na skladbu, ovšem na tempu nikterak znatelném. Mnohdy skladby sklouznou do monotónního přednesu, který vrcholí závěrem poslední skladby. Takový konec desky je vážně třída! Vlastně není o čem dále přemýšlet, neboť tu máme žánrovou jistotu a chce si říct i perlu. Záleží na každém, jak se k desce postaví, protože ať už její hudební obsah nebo zvukový kabát zkrátka nemusí každému sednout. Staroškolský mix black metalu s death metalem rozvířil prach. Usedněte a naslouchejte hlasu zlému a zabijáckému.