Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V posledních několika dnech jsme se zde věnovali lesním rarachům. Proto ve společnosti stromového ticha ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát se však vydáme na poklidnější emocionálnější méně strašidelnou procházku, než jako bylo například u předešlých zmrzlíků Immortal, či vyslovených lesních živlů Terra Tenebrosa. Kladovest se nachází někde mezitím a deska Atmosphere spáchaná v roce 2011 je již v pořadí třetí dítě dvojice lesníků říkající si Dmitryi K. a Thurios. A právě ta nám navodí zas o trošku jinou náladu.

Již samotný obal předznamenává, kde se bude onen tajuplný příběh odehrávat. Jak jsem již předznamenal, bude to v lese. Ale les má mnoho podob a jeho tvář se mění s každým dnem, měsícem natož pak ročním obdobím. Je až zvláštní, jak přátelsky se pojednou tváří památná lípa, pod kterou píši tyto řádky, do svého konceptového sešitu. Jakoby mi rozuměla a věděla, o čem zrovna přemýšlím. Jakoby věděla, že píši o lese a recenzi na album, které díky své atmosféře snad bylo i v lese stvořeno. Jisté nebo zřejmé však je, že mi rozumí. Já jen vstřebávám její energii. Fakt, že mi tu tiše v mobilu hraje právě probírané album, jen podtrhává správnou podstatu této koláže. Jsme tedy všichni na správné vlně. (Pokud Vám tyto řádky přijdou zvláštní, nebo bezpředmětné možná to bude dáno tím, že vedle sebe mám několikáté pozvolna teplající lahvové pivo). 

Hudba, která na mě dýchá při poslechu Atmosphere, byť postavena jen o čtyřech písních vskutku odnáší jinam. Pryč od industriálu, pryč od paneláků, ba co více, pryč od sebemenší vesničky a celé společnosti. Je snad jasné, že se při poslechu ocitáme v liduprázdném lese bez cyklistů, podpapíráků a jakýchkoliv jiných lidských zásahů. Je to smíšený les. Svobodný, volně rostoucí, sám svým pánem. Příroda je mocná a Kladovest to na této desce výborně vyjádřili. V počtu čtyř skladeb Autumn Breath, Absurd, The Three a Fragments Of Sky vystihli nádherné variace podzimně laděného lesa. Atmosphereje takový soundtrack ze snění vycházejícího s přicházejícím podzimem. Není to žádné depresivní utápění, ale příjemné rozjímání. Už samotný zvuk nástrojů vypovídá o atmosferičtějším pojetí. Zkreslenější hlas kytar dokonale vykresluje kontury rozladěného podzimní nálady. Podlouhlé skřehotání zpěváka vytváří zvláštní mrazivější dojem z této jinak celkem pozitivní výpravy. Bicí (i když poněkud zřetelně programované) utváří tempo, které se povětšinou měří ve středně pomalejší rychlosti. Baskytara příjemně vrní a jen tak si drnká své osobité já. Tato pozvolná snad i melancholická hudba je milým pohlazením pro sluchovody. A i když se stále jedná o black metal nejde o žádné divoké řádění a křepčení. V momentně, kdy Vám muzika přijde taková stereotypně ohraná, přijde pasáž, která do hudby vnese něco zajímavého, něco jiného, co lehce přesměruje dosavadní podobu hraní a zajisté zaujme. Umě vyvážené dílo.