Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kladovest - Atmosphere

KladovestAtmosphere

Bhut27.8.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Melancholická podzimní procházka lesem. Lepší název pro toto album, snad nešel vymyslet - Atmosphere. Nic převratného, ale nic průměrného.

V posledních několika dnech jsme se zde věnovali lesním rarachům. Proto ve společnosti stromového ticha ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát se však vydáme na poklidnější emocionálnější méně strašidelnou procházku, než jako bylo například u předešlých zmrzlíků Immortal, či vyslovených lesních živlů Terra TenebrosaKladovest se nachází někde mezitím a deska Atmosphere spáchaná v roce 2011 je již v pořadí třetí dítě dvojice lesníků říkající si Dmitryi K. a Thurios. A právě ta nám navodí zas o trošku jinou náladu.

Již samotný obal předznamenává, kde se bude onen tajuplný příběh odehrávat. Jak jsem již předznamenal, bude to v lese. Ale les má mnoho podob a jeho tvář se mění s každým dnem, měsícem natož pak ročním obdobím. Je až zvláštní, jak přátelsky se pojednou tváří památná lípa, pod kterou píši tyto řádky, do svého konceptového sešitu. Jakoby mi rozuměla a věděla, o čem zrovna přemýšlím. Jakoby věděla, že píši o lese a recenzi na album, které díky své atmosféře snad bylo i v lese stvořeno. Jisté nebo zřejmé však je, že mi rozumí. Já jen vstřebávám její energii. Fakt, že mi tu tiše v mobilu hraje právě probírané album, jen podtrhává správnou podstatu této koláže. Jsme tedy všichni na správné vlně. (Pokud Vám tyto řádky přijdou zvláštní, nebo bezpředmětné možná to bude dáno tím, že vedle sebe mám několikáté pozvolna teplající lahvové pivo). 

 

Hudba, která na mě dýchá při poslechu Atmosphere, byť postavena jen o čtyřech písních vskutku odnáší jinam. Pryč od industriálu, pryč od paneláků, ba co více, pryč od sebemenší vesničky a celé společnosti. Je snad jasné, že se při poslechu ocitáme v liduprázdném lese bez cyklistů, podpapíráků a jakýchkoliv jiných lidských zásahů. Je to smíšený les. Svobodný, volně rostoucí, sám svým pánem. Příroda je mocná a Kladovest to na této desce výborně vyjádřili. V počtu čtyř skladeb Autumn Breath, Absurd, The Three a Fragments Of Sky vystihli nádherné variace podzimně laděného lesa. Atmosphereje takový soundtrack ze snění vycházejícího s přicházejícím podzimem. Není to žádné depresivní utápění, ale příjemné rozjímání. Už samotný zvuk nástrojů vypovídá o atmosferičtějším pojetí. Zkreslenější hlas kytar dokonale vykresluje kontury rozladěného podzimní nálady. Podlouhlé skřehotání zpěváka vytváří zvláštní mrazivější dojem z této jinak celkem pozitivní výpravy. Bicí (i když poněkud zřetelně programované) utváří tempo, které se povětšinou měří ve středně pomalejší rychlosti. Baskytara příjemně vrní a jen tak si drnká své osobité já. Tato pozvolná snad i melancholická hudba je milým pohlazením pro sluchovody. A i když se stále jedná o black metal nejde o žádné divoké řádění a křepčení. V momentně, kdy Vám muzika přijde taková stereotypně ohraná, přijde pasáž, která do hudby vnese něco zajímavého, něco jiného, co lehce přesměruje dosavadní podobu hraní a zajisté zaujme. Umě vyvážené dílo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky