Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Koldbrann - Ingen sk​å​nsel

KoldbrannIngen sk​å​nsel

Garmfrost2.9.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ingen Skånsel je přímočarým dílem plným energie.

Koldbrann nepatří mezi nejakčnější party. Jejich status stojí a padá s věhlasem a silou nahrávek, ne jejich počtem. Vždyť od Vertigo uteklo jedenáct let. Doposud se neoposlouchalo. Když se ovšem na jednotlivé počiny podíváme i s odstupem času, je evidentní, že méně je někdy více a že ani prvotina Nekrotisk Inkvisition nezestárla ani o chlup. Koldbrann jsou skvělými produkty norského black metalu se vší jeho parádou. Členové kapely patří mezi dobře známá jména tamního podsvětí. Stylově kapela prodělala zajímavý vývojový proces. Od klasického jedovatého blacku se posunula směrem k black’n’rollovým liskancům. Aktuální novinka Ingen Skånsel tyto prvky příjemně propojuje, čehož výsledkem je výživný mix nasypané černoty přísně vedené v devadesátkovém módu, špinavého punku a moderního narockovatělého black’n’rollu. Že to zní divoce? Také je…

 

Vertigo bylo více než poctou Satyricon, Darkthrone a jejich následovníkům. Pod houpavými vlivy jsme slyšeli lidové nápěvy, broušení kosy a byli udiveni, jak na sobě Koldbrann dokázali zapracovat. Nyní po letech zaznamenáváme, že se Koldbrann vymanili z cesty čisté produkce předchůdce, obal i logo jsou opět více hašišácké a styl sakra špinavější a vzteklejší. Desku otevírající titulní skladba ukazuje, že tentokrát se bude více pogovat a hrozit. Bicí rytmus v klidu přeskakuje mezi polka tupa tupa a blast beaty, tremola, udivující nebohého příznivce předchozí desky, odmaskovala kytarové umění na kost. Pár akordů a tolik zábavy.

 

koldbrann

 

Důležitou součástí hudebního spektra Koldbrann je řádně nabroušená baskytara, která skladbami prostupuje, tvrdí je a dodává jim další rozměr. Basa je to jednoduchá, žádný art proto nečekejme. Spíše ten punk. Novinka je přímočará, že to více nejde. Ale to nevadí. Energii by mohla rozdávat. Může se zdát, že se s úvodním songem Koldbrann unaví, ale s dalším příspěvkem začíná být jisté, že tentokrát se běsní a nenávidí. Příznivcům progresivnější stránky Koldbrann se asi bude stýskat, ostatní si mohou libovat při požitku kvalitního a nestárnoucího pravověrného zla.

 

 

Většinou nebývám takovým zjednodušováním příliš nadšený. Koldbrann mi ovšem příjemně kápli do noty. Jejich jednoduchost, či přímočarost je vedena zkušenýma rukama a promyšlena zručnou myslí. Všechna jedovatost a vzteklost funguje, není upocená a nevěrohodná. Koldbrann se našli, vývoj nechávají znít spíše ve skladatelské rovině. Nevzhlíží k virtuózní metě, nechce se jim měnit scénu a netouží, aby se o nich psalo v učebnicích. Hrají čertovský bordel a jde jim to pěkně od ruky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky