Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Korn - Korn III: Remember Who You Are

KornKorn III: Remember Who You Are

Jirka D.10.9.2010
Zdroj: CD (# RR 7757-2)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Jasná a přímočará deska, která rozsvěcuje malý plamínek po předchozí tmě. Jestli někdo v nastalém pološeru uvidí obrysy starých KoRn, nebude se mýlit. Uvidíme, jak dlouho vydrží hořet...

Začínám-li teď psát o nu-metalu, je mi naprosto jasné, že některé zaryté metalisty nadzvednu ze židle a najdou se určitě i tací, kteří prostě číst přestanou. Je to každého volba; pro ty, co se zpátky pohodlně posadili, a nebo vůbec nevstali, jedeme dál. Nu-metal tady prostě je a je potřeba ho brát tak, jak si zasluhuje. Z ohromné hromady kapel, které se dají strčit do téhle krabice, je asi KoRn jméno z nejzvučnějších. Tahle parta z Bakersfieldu to vlastně celé začala a zvedla vlnu, která se valí hudebním světem už pěkně dlouho a je vidět všude kolem. Není divu, že každá jejich nová deska je očekávána ohromným množstvím fanoušků, kritiků a v podstatě celým metalovým světem. Každého alba se jen v USA prodali statisíce až milióny, takže továrna zvaná KoRn je dost velký byznys pro spoustu lidí.


Zatím poslední studiový počin je v pořadí devátý a vyšel teprve před několika málo dny. Za bicími se usadil Ray Luzier, který tak coby plnohodnotný člen kapely definitivně nahradil Davida Silveriu - ten odešel v prosinci roku 2006. Ostatní členové jsou staří dobří známí, místo po druhém kytaristovi Brianu "Head" Welchovi zůstává nadále neobsazené. Další změnou je přechod k Roadrunner Records a staro-nový producent, který s KoRn byl u prvních dvou, velmi úspěšných počinů. Ano, Ross Robinson se vrací a jeho jméno je na zadní obálce zdůrazněno písmem dvakrát větším než všechen ostatní text. Důvod si může každý domyslet sám.


Aby té nostalgie a vzpomínání na staré dobré časy s Robinsonem nebylo málo, přidává se k tomu ještě název alba: Remember Who You Are - Pamatuj (vzpomeň), kdo jsi (nebo tak nějak). Název jakoby předznamenával obsah, který se hudebně opravdu vrací k počátkům - a slyšet to je všude. Oproti předchozím deskám se celý projev dost zásadně zjednodušil a oprostil od všech možných technických parádiček. Hned po úvodním intru se rozjede celá čtyřčlenná mašinérie a ve stejném duchu jako v úvodní „Oildale (Leave Me Alone)“ pokračuje až do konce. Skoro se mi chce napsat, že to je vše, konec, jde se domů. Svádí to, protože první dojem je prostě takový. Pouze poslední „Holding All These Lies“ celý projev mírně ozvláštňuje. KoRn nic převratného nevymýšleli, nečekejte žádné technicky složité party, velké nápady nebo nový přístup. Všechno je jednoduché a až neuvěřitelně přímočaré. Tepot Fieldyho basy téměř zastiňuje bicí, přesně jak jste zvyklí, Davisův pronikavý zpěv vám bude běhat mnohdy dost mrazivě po zádech - prostě skoro vše je tak, jak bylo v polovině 90. let. Přesto ale něco není v pořádku, něco mi tu chybí, na něco čekám a nenacházím to. Když si pouštím KoRn nebo Follow The Leader, je to pro velkého ducha, který z těchto alb vyzařuje, je to pro vzpomínky, které mám neodmyslitelně spojené s poslechem těchto desek. Z Remember Who You Are mám pocit, že po dvou pro mě dost nevyvedených počinech předchozích sází kapela na osvědčenou jistotu a vrací se k tomu, čím se proslavila nejvíc. Musím ale přiznat, že se jim to částečně podařilo, a moje hodnocení bude určitě příznivější než v případě See You On The Other Side nebo KoRn II. Přesto nejsem zcela spokojen, nemůžu. Kapela dál pokračuje ve vydávání desek, které chvíli poslouchám a pak začnou zapadávat prachem. Je to sice hodně čerstvý pocit, ale nevím... Nepíše se mi to lehko, protože na KoRn jsem vyrůstal a vliv jejich muziky na můj pohled na svět byl dost zásadní. Jejich Woodstock '99, který jsem kdysi viděl v TV, byl prostě něco, na co se zapomenout nedá...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky