Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O existenci amerického projektu Kostnatění jsem zavadil hned u prvního alba Hrůza zvítězí a může za to samozřejmě užitá čeština. Jako první mě zajímalo, zda jde vzhledem k názvům skladeb o nové české, ve zvláštnostech rodného jazyka si libující sdružení mladých nadšenců, nebo bude čeština vyvolena jako poznávací znamení cizí kapely. Záhy se ukázalo, že bé je správně. Je milé slyšet někoho zvenčí, jak se snaží tvořit v našem jazyce, zároveň pak trochu směšné, když to i přes zjevnou snahu někdy vyzní poněkud nepatřičně. Nevadí, já jsem rád, že Kostnatění činí jak činí a naši rodnou řeč posílá dál do světa. Projekt má na kontě tři alba a výraznou chuť se proměňovat, experimentovat a posílat v tomto směru svou tvorbu do extrému. Na druhém albu Úpal to bylo hlavně o spojení disonance, techniky a orientálních dálek. Dnes na čerstvém díle Přílišnost (za mě radši Excess) je laťka experimentování ještě mnohem výš.

Nové album můžeme stylově označit jako modernistovu metalovou avantgardu. Chuť se vymezit, z minulosti si nechat jen základy a dodat tomu pořádně košatý rejstřík vyjadřování. Najdeme tady black metal a vše co z něj zbylo, na řadu přijde hardcore, kus sludge, technické a disonantní vsuvky, drum n´ bass, nebo post punková epizodka a další vlivy. Taky se dočkáme melodických a poměrně dobře stravitelných atmo prvků. Organismus Kostnatění dýchá mnoha póry a možná chce ukázat, že jich pojme tolik, že jakékoliv škatulkování zde nemá úspěch. Berme Excess jako hudební exces, výstřední sonickou odpověď na vše primitivní a pudové gró black metalu. Tady jsou ty základní pravidla černého stylu nejdříve porušena a pak bez respektu zamordována. Osobně mi je proti srsti tento materiál s blackem vůbec spojovat. Spíš si jej cvičně pojmenujme jako temně zuřivý futuristický guláš mnoha kuchařů pro pár strávníků. Pokud jsem zmínil termín sonický, tak tento materiál je sonickým i ve svém zvukovém kabátku. Na citlivé posluchačovo ouško se nebere ohled. Ořezat, natřískat a servírovat.

Název Přílišnost sedí v tom, jak je album natlakováno, přeplněno různými, na první pohled a druhý poslech nepatřičnými spojeními. Hudebně i vokálně přebohaté dílo ale udiví, jak přesto všechno drží pokupě. Minimálně tím, že si vynutí svou pozornost. Jde o kompozičně zajímavý materiál, který svou energií a chutí se po tom vrhnout po hlavě možná leckoho uhrane. Nejspíš tedy ne ty, kteří čelí černému kovu raději v příšeří lesa a za sotva znatelných technických podmínek. Přílišnost je vířící chaos, progresivní zvuková tortura, animální potřeba se výrazně odklonit. A takto nastavené jedince taky udiví.

Skladby samy o sobě hýří mnohými, často překvapivě chytlavými, nápady. Tím, jak je album krátké (cca 34 min), je na malé ploše zachyceno velké množství hudebních i náladových motivů, a to pak doslova praská ve švech. I vokálně je deska hodně různorodá. Dominuje jí však pocit splašení, neustálá potřeba vše sdělit velmi rychle, bo není čas pičo. Určitě je to ten typ alba, co si žádá větší prostor na strávení a pochopení, odbýt ho letmým protočením nemá smysl. Excess nexceluje, ale nabízí hustou variantu, jak nahustit svůj sound na maximum a nebýt u toho skladatelský impotent, ale naopak nadproduktivní autor. Tady je ten talent pro podobné vylomeniny evidentní.

Což ale nemohu říci o mém celkovém příjmu a pocitech z alba. Za uši tahající zvuk možná někdo přičte tomu, že podobně šílená produkce by měla disponovat stejně šíleným zvukem, ale nejsem téhož názoru. Ve finále to na mě, i přes zjevnou schopnost vše kočírovat, dělá dojem jedné malé exhibice, jak ukázat, že brány pekelné jsou spojené s těmi futuristickými. Nějaké sympatie k počinu chovám a určitě s ním nekončím, ale že se jede už přes závit, že už je toho všeho na jedno skousnutí opravdu příliš, toho pocitu se zbavit neumím. Tento Excess je holt exces. Krátká, ale šílená várka moderní chaotické avantgardy, ke které já úplně blízko nemám.