Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Krief De Soli - Munus Solitudinis

Krief De SoliMunus Solitudinis

Bhut10.12.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Uskupení Krief De Soli, co by představitel funeral doom metalu, se rozhodlo zaživa pohřbít své posluchače. …Nebo je alespoň unudit k smrti…

Jsou to už tři roky co individuum jménem Egregoir De Sang dalo dohromady hudební uskupení jménem Krief De Soli. V roce 2010 vyšel debut a letos jeho následovník. Nová deska se jmenuje Munus Solitudinis a směle kráčí v nastolených funeral doom metalových šlépějích.

 

Když jsem psal recenzi na prvotinu Procul Este, Profani…, cítil jsem v hudbě naději budoucího směřování a rozvíjení se. Ta hudba byla zádumčivá, melancholická, vskutku taková, jak má funeral doom znít. Tehdy mi to přišlo zajímavé a na hodnocení jsem moc nešetřil. Zřejmě euforický záchvěv… To, co nám autor nabídl na své nové desce, není ničím jiným než omíláním stejných nápadů. Musím drobně předeslat, že v daném hudebním korábu nejsem nejlepší námořník, leč těžkou duchnu tónů si od mistrů funerálů nechám tu a tam líbit. Krief De Soli k nim však nepatří. Ačkoliv se kapela zprvu jevila jako zajímavý článek v řetězci, ke kterému se budou mnozí jistě rádi vracet. To vše však už jednou zaznělo. Není třeba to samé slyšeti znovu a v bahnitém terénu se tak plahočit nanovo. Interpret je názoru jiného. Do svého pohřebního repertoáru pak zahrnuje nutkání umučit i samotného posluchače, aby mu příslušná hudba byla zároveň requiem.

 

Skladby nám vzrostly na slušný počet pěti kousků. To celé rozložené do celé jedné hodiny. Slyšet toto všechno na jeden zátah je věc takřka nemožná a nelehce překonatelná. Já sám jsem s albem bojoval jak komár s biolitem. Občas je vážně třeba říci: „ne, přátelé, tudy cesta nevede“. První skladbu zkousne snad každý posluchač, který se rozhodl objevit taje tohoto tělesa. Jen možná trochu nechápu její schizofrenní rozdělení. V jistém okamžiku (zhruba v polovině) jaksi utichá, aby pak mohla znovu ožít a dál pomalu vláčet tu prohnilou rakev. Působí dojmem dvou skladeb vložených v jednu stopu. Nevadí, přehoupneme se přes drobnou čtyřminutovou mezihru a rozkládají se před námi prostory třech čtvrthodinových písní. Stejné šablony jako u skladby první. Stejné tempo, stejné zvraty, stejná rozháranost. Dostavuje se pocit nudy a nutnosti spánku. Východiskem může být vypnutí přehrávání, či bolestivá tortura uší a samotného rozpoložení posluchače. Zcela nepodrážděn může vyjít jedině ocelově silný jedinec, ne nepodobný svalovcům zdobící obaly power metalových kapel. Možná, že i taková bytost by propadla depresi, či cholerickému záchvatu vzteku.

 

Zvukově posloucháme kanální ozvěny, kde kdesi za ohbím tluče někdo do bicích a jejich zvuk k nám nepatrně doléhá. Kytara to celé táhne, neb jí třímá ten umrlec, který ještě z posledních sil cosi chrčí do mikrofonu. Aby kompozice nebyla strohá, slyšíme ještě rozladěné hlasy symfonie, která tu navodí pocit naděje, tu zas pocit zmaru a úpadku. Nutné vypíchnout, že se tyto jevy bezprostředně střídají. Um udělat z hovna skvost každý prostě nemá a řemeslná hudební vyspělost tohoto díla se vskutku rovná hlíně, kteroužto následně házíme hrstičkami na nebožtíkův penál. Tisícikráté opakování stejných postupů zapříčiní jistou zmatenost ve skladbách. Orientace mate, kterou že to věc vlastně slyšíme. Minuty se nekonečně vlečou. Album splňuje akorát onen pohřební nádech a atmosféru, jinak nelze hovořit o ničem, co by mělo být vyzdviženo. Nic… raději se jdu zmátořit pomocí živelnějšího stoneru… 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 20.12.12 12:30odpovědět

"Uvidíš všechno bude prima, Řve namě z desky Josef Zíma " .... :D

Jarda / 20.12.12 9:07odpovědět

Autor recenze nechť jde na svou oblíbenou Vlachovku poslouchat Pepíčka Zímu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky