Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kwoon - When The Flowers Were Singing...

KwoonWhen The Flowers Were Singing...

Sorgh2.11.2013
Zdroj: Mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Francouzská rocková formace Kwoon je pro mě zcela novou zkušeností a mohu být jen rád, že jsem na ně narazil. Právě včas, protože před několika dny zahráli v jednom moravském klubu a já si je stihl naposlouchat.

Kwoon bych podle názvu ubytoval někde mezi rýžovými poli nedaleko Hong – Kongu nebo Hanoje, ale jde o milovníky camembertu a patrioty z Eiffelovky. Kapela vznikla v roce 2006 a ještě tého roku vydala první album nazvané Tales And Dreams. Po třech letech zplodili emotivního nástupce nazvaného Where the Flowers Were Singing a rok 2011 přinesl Ep The Guillotine Show.

 

Jejich hudba bývá popisována jako post-rock nebo indie rock. Co se týče řadovky When The Flowers Were Singing..., já osobně bych se klonil k první variantě, která však inklinuje k jemnosti ve výrazu a silné melancholii. Kwoon tvoří silně pocitovou hudbu založenou na podmanivých kytarách, které zvolna zalévají plochy hudebního šafránu. Dominuje intimní atmosféra prostá všedních starostí. Skladby ctí pomalý rozjezd, nenápadné rozhalování pláště, než se vítr chytí uvolněných klop a začne jimi třást.

 

S tichou podporou se oddávám mučení, tomu cílenému trápení tenkých strun nenásilnými hmaty, kdy struny pláčou, ale nebolí je to. Sudičky albu příliš tvrdosti nedopřály, tím se odlišuje od mnoha jiných postrockových projektů, ke kterým bývají Kwoon řazeni. Hudba graduje jakoby nerada a spíš si lebedí na vlně tichého dojímání. Trošku hrubosti lze najít ve vynikající Schizophrenic, kde kytary emotivně gradují z pokojného brnkání až k elektricky dráždivému kvílení nebo v její příbuzné Great Escape. Album není o hráčských finesách a podávání důkazů o osobních dovednostech. Dosažené výkony nepředstavují nic světoborného, hlavní kouzlo spočívá spíše v jímavě složených skladbách a originálním vyznění nástrojů. Mezi jasná lákadla je nutno započítat i často zakomponované violoncello, jež má na výslednou atmosféu zásadní vliv.

 

Vadou alba může být až přílišná ospalost, sentiment hnaný do maxima a jen málo uvolňujících ventilů, které te natlakovaný žal vypustí ven. Kdyby se do na placku zařadilo víc tvrdých momentů, tak bych to jen ocenil. Vždyť citlivost jde vyjádřit i zoufalým úderem do strun, tak proč po většinu času jen něžně drnkat a šepotat?

 

 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

--eR-- / 10.10.15 21:33

Zatímco na minulých dílech se Chelsie snažila vyjádřit to, co cítí, pak toto je první deska, kde se s tím snaží porvat. Vyřvat svou agonii, kterou zažívá, do světa. Její nespavý stav si představit dokážu, ač chorobou netrpím, tento nehybný stav (být vzhůru a neumět pohnout tělem) jsem v životě jako malý zažil několikrát. I proto je pro mne tato deska osobní, trendy ať jdou do háje, tahle hudba není dělaná pro potřeby jít až na dno pro potěšení publika. A je neuvěřitelné mít tu sílu zhudebnit temnou stránku svého života a dokonce se s ní tímto poprat. Co by asi natočil člověk, co by se probudil po 20-ti letech v komatu? Tichou desku nebo jeho vnitřní řev / touhu probudit se, kterou nikdo neslyší? Temnou hudbu točí mnoho lidí, protože umění. Tohle je ale jinde... a já se této kvalitě klaním. Jedna z nejuhrančivějších desek mnoha posledních let.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky