Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Kylesa - Exhausting Fire

KylesaExhausting Fire

Jirka D.2.11.2015
Zdroj: flac // mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // mp3 přehrávátko / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Vzývat starou Kylesu se stejně tak zbytečné jako nemístné, ale na jednoho to občas padne. Sledovat nové směry se mi zatím moc nedaří.

Minulé rande s Kylesou nedopadlo valně a pokud jde o můj vztah s Ultraviolet, přirovnal bych ho k našemu poměru s češtinářkou z nižšího gymplu - máme k sobě respekt, nepomlouváme se, ale nejlíp je nám oběma, když se nepotkáváme. Zcela jinak se to má se Spiral Shadow a Static Tensions. Tam někde cítím vrchol a maximální tvůrčí přetlak, a to i přes fakt, že každá z těch dvou desek na to šla z úplně jiného konce a s úplně jiným naturelem. Prý se najdou i tací, kteří milují buď jednu, nebo druhou. Těžko věřit.

 

Kylesa aktuální už dopředu vzbuzovala otazníky. Nejen díky předchozímu slabšímu kusu, ale hlavně díky citelným redukcím v netradičně poskládané sestavě se dvěma bubeníky. Kylesa se tentokrát prezentuje jako tříčlenná formace a pokud se o ní svého času psalo jako o hydře (mám pocit, že v souvislosti s vystoupením na Brutalu), tak tentokrát je to hydra co do počtu hlav spíše neškodná.

 

Kylesa band 2015

 

Takže co nového? Laura Pleasants zpívá. Zpívá víc než kdy jindy, ale stejně jako kdykoliv jindy jí to moc nejde. Rozhodně nejsem z těch, kdo by vyhledával profi pěnice typu Sharon den Adel nebo Tarja Turunen (to fakt ne), ale Laura je naprosto druhý extrém a když se pokouší zpívat jakože zpívat, dopadá to hrozně. Vím, že jsem v kontextu předchozího alba a jejího hlasu psal cosi o mém vnitřním smíření, ale asi to nějak vyprchalo nebo co. Je pak docela velkou úlevou, když se mikrofonu ujme Philip Cope (Lost and Confused), který sice taky není pěvec, ale naštěstí se o to nesnaží.

 

Jinak Kylesa předvádí svou klasiku a snaží se používat stejné trumfy, s jakými jste se mohli potkat na předchozích albech; ve větší míře samozřejmě na posledních dvou - podladěné a zboostrované kytary, pleskavé bicí zvukově upravené tak, že se zvukem bicích moc společného nemají, a poměrně nekompromisní hudební tsunami, které vzbuzuje údiv asi nejvíc s ohledem na tříčlenné osazenstvo. K tomu samozřejmě přidejme další rozměr atmosferičtějších pasáží, kterých se Kylesa nikdy nebála, ale které dnes používá a rozvíjí asi nejvíc ve své historii. Nazvěme to atmosférou, psychedelií ... čím chceme. V rámci Exhausting Fire se často zvolňuje, často rozjímá skrz nazelenalý kouř a často je to ku prospěchu věci. Na ploše jedné skladby (typicky Shaping the Southern Sky) není problém zaslechnout jak výbornou groovy pasáž, která živě zboří stadion, tak vsuvku v podobě marihuanového dýchánku. Nevýhodou pak může být, že právě v pomalejších skladbách (Falling a další) je toho zpěvu nezpěvu docela dost a aspoň v mém případě právě tady padá kosa na kámen.

 

Oproti minulému albu došlo i k mírnému posunu ve zvuku, který se projasnil (v mezích výrazu kapely), nepůsobí tak zahuhlaně a zamlženě, i když zdaleka nelze mluvit ani o čistotě, ani o vstřícnosti vůči vnímavější části posluchačstva. Dominující zemitost přetrvává a jakékoliv projasnění například užitím perkusí je doháněno nemístným vytažením v mixu. Při poslechu na sluchátka tak budete mít pocit, že vám někdo hraje na mozek jak na xylofon.

 

S celkovými dojmy je to potom tak trochu jako na houpačce. Na jednu stranu mám pocit, že oproti předchozí desce je nová Kylesa poslouchatelnější (hlavně díky barvitosti desky co do proměnlivosti tempa a střídání zahuštěných pasáží s těmi volnějšími ... a taky vynikajícímu úvodu skladby Shaping the Southern Sky, který můžu hodně), na stranu druhou občas líně zívám a přemýšlím, co se mi Philip s Laurou snaží sdělit (typicky v Night Drive). V mnoha místech desky se Kylesa spíš líně převaluje, skladby občas končí dřív, než se stačí plně rozvinout (Inward Debate a Mooving Day) a ve výsledku docházím k závěru, že nekompromisní Kylesa svých začátků mi byla výrazně bližší. A to nemluvím o mizerném coveru Paranoid. Jasně, můj problém, a pro jiného startovací čára pro budoucí vztah, případně pocit toho, že kapela nestojí na místě a směřuje k novým cílům. Nemám nic proti, i když sám se poohlédnu jinde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 2.11.15 15:25odpovědět

Jakožto jména neznalý a předchozí tvorbou nepolíbený člověk musím přiznat, že se mi album líbí. Jsou tam momenty, které jsou příjemné. Občas se to souží, ale jinak se mi to líbí. Jak se zdá, asi bych se měl porozhlédnout do minulosti.

Victimer / 2.11.15 14:16odpovědět

Taky nějak nevím... Poslouchá se to dobře, ale je to takový usedlý a ne moc zajímavý. Sem tam něco hezkýho, sem tam blatíčko a ono to nějak dopadne no...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky