Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pod nálepkou nakladatelství Retro Futurist vyrazili na evropské turné do Prahy, kde celá koncertní šňůra začala. Spolu s nimi se na cestu po Evropě vydali Jagged Vision a Sierra, oba údajně z USA, jak bylo uvedeno v prospektech. Celé turné podle všeho čekalo, až Jagged Vision vydají debut. To se stalo hned zkraje roku 2014, vše se utvářelo v dílně Philipa Cope, kytaristy Kylesa, obdobným způsobem jako loňské dílo s názvem "Psilp", s nímž do světa vyrazila Sierra.

Nutno podtrhnout, že až do příchodu Kylesa se toho mnoho nedělo. Úvodní slovo dostali Jagged Vision a velmi brzy poznali, že jejich hudebnímu projevu mnoho diváků nakloněných není. Byť s nádechem prašivosti, neměl předvedený stoner hardcore žádný z parametrů, který by měl potenciál přilákat. Jelikož kapele ubíral na nasazení pouze nezájem diváků a ani zvuk netrpěl zásadními vadami, lze výsledný dojem přičíst pouze tvůrčím schopnostem kapely. Pár světlých momentů produkce určitě měla, několik zlehčených propletených melodií rozhýbala hrstku boků, ale bylo vidět, že Jagged Vision jsou teprve na začátku hudební cesty.

O něco lépe se předvedli Sierra. Trojice urousaných chlapíků spustila proplesnivělý sludge obdobného ražení, srovnatelný s dílem například Dark Castle, které v Čechách již také známe a s nimiž kluky ze Sierra spojuje opět nahrávací studio Philipa. Potemnělým, podladěným a v blátě se nořícím kytarám jsem neměl problém propadnout. Chvilka zděšení přišla ve chvíli, kdy zazněly první hlásky vokálu. Ještě notnou chvíli jsem bojoval s přesvědčením, jestli zůstat a být svědkem mrvení vcelku chytlavé hudby útrpným, čistým vokálem, nebo jít ven, až se objevila asociace s Kurtem Cobainem a já se rozhodl dát Sierra šanci. Cobain také nebyl žádný extra zpěvák a přesto jeho odkaz nebyl zapomenut. Jak tomu bude se Sierra, těžko říct. "Psilp" jako ústřední motiv nějaký ohlas u publika zaznamenal a na desce vokál zas tak nepatřičně nezní.

Jen co se v maximální skromnosti Sierra vypařila,  všechno začalo. Než jsem kolegovi sdělil své přání slyšet "Scapegoat", už dvojice bubeníků Carl s Ericem začala úřadovat. Laura se teprve zahřívala a snad až v polovině setu konečně vytasila svůj nabroušený řev. Za promítaní soustavně se hemžících kruhů a spirál nabíralo představení postupně na obrátkách a bubeníci na tom dozajista měli lví podíl. Na Brutal Assaultu se Kylesa předvedla vždy parádně, ale v takto komorních podmínkách je potřeba vytasit ještě lepší hodnocení. Jedinec se nechával unášet dál a dál od pevného břehu přítomnosti, až zazněla "Unknown Awareness". Ta mne poslala již mimo realitu a výsledný zážitek si mile rád nechám líbit kdykoli znovu. Možná chtěla Kylesa vrátit divákům jejich odezvu na předchozí dva interprety, ale zatímco v tu chvíli bylo publikum celé pouze Kylesy, členové kapely nedávali na sobě nic moc znát. Nekonalo se žádné vřelé loučení a chvíli to i vypadalo, že navzdory skandování nebude ani přídavek "Don´t Look Back" a "Said And Done". Nakonec byly prosby vyslyšeny a k maximální spokojenosti akci završily.

Po vydařené akci se objevilo jedno téma k zamyšlení. Všechny tři kapely byly oznámeny s uvedením své domoviny ve Spojených státech Amerických, ačkoliv se Sierra představila jako kapela z Kanady a u Jagged Vision se člověk dočte o kořenech v Norsku. K čemu může tato změna sloužit, netuším. A pochybuju, že by si to pořadatel vymyslel.