Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Laceration - Demise

LacerationDemise

Sorgh27.7.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Je tu jeden silný začátek. Americká banda Laceration rozepsala svůj příběh a první kapitolu nazvala trošku nezvykle Demise. Pokud bych tímto stylem jednou dokázal šéfovi mrsknou rukavici do ksichtu, tak bych odešel s úsměvem. Naštěstí si to můj šéf nezaslouží a já zatím odcházet nehodlám, přesto mi tenhle styl demise připadá vzrušující.

Kapel s názvem Laceration je hned několik, my se ale bavíme o té z Kalifornie, která nemá štěstí na bubenického mistra. Od svého založení roku 2006 se jich vystřídalo pět, a tomu se nedá říct jinak než smůla. Rošády samozřejmě proběhly i na dalších postech, ale stolička za hrncema jasně vede. V kapele to asi nebylo personálně snadné, o čemž taky něco napovídá to, že debut vychází až letos. Ale je to tu a jdeme se na to podívat.


Demise je přímočará deska, která se nemaže a rázně střílí góly. Agresivní zvuk vyvěrá z trashmetalových katakomb, ve kterých se převalují roztrhaná torza. Laceration jsou mile starosvětští, nalévají si panděra z historických studní, kde se mísí mrtvá voda death metalu s vyhozeným harampádím. Celkový dojem nás svádí mezi individua oblékající džísky plné barevných nášivek a mající dlouhé řepy. Tedy mezi typické metloše, co se na plešaté kolegy stále dívají trošku nedůvěřivě. Tepovka je vysoká a neochota zpomalit očividná. Zatímco nám neurvalé tempo masíruje zlenivělé zvukovody, ti dříve narození se vracejí o hezkých pár let zpátky, kdy revolta ještě znamenala nemalou dávku odvahy. Album svým věkem klame a naprosto ignoruje současné trendy.  Ozvěnou se vrací kvílení lenivých sól, která se linou z kytar mezi špinavými rify. Drnčivý zvuk zaobaluje celé album do starého županu, jemuž z děravých kapes vypadávají rozcumlané bonbóny pochybného stáří. Naštěstí víme, že vše je nové a jen si to na starobu hraje. Ale je to uvěřitelné.

 

 

Demise je o nekomplikovaném masakru a jako takové se nevnucuje přehnanými detaily. Je těžké vybrat silnější moment, protože album je vyrovnaná sbírka skladeb, které jakoby se od sebe chtěly lišit co nejméně. Je lepší o něm moc nepřemýšlet a brát ho jako demoliční celek, který během čtyřiceti minut provede komplexní výplach dutin. Motivy jsou si navlas podobné, melodie se liší jen v prohozeném pořadí tónů a v rytmu není rozdíl žádný. Ani zpěvák se nepokouší o experimenty a zůstává zachroptěn stejnou dávkou hlenů. Nabízí se nám tak jedna z mnoha možností jak si užít slušný nářez za málo snahy a člověk se nemusí bát dlouhodobých následků.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky