Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lacrimas Profundere - The Grandiose Nowhere

Lacrimas ProfundereThe Grandiose Nowhere

Jirka D.13.9.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Kapela dál pokračuje ve směru, který nastolila dříve - main stream, image a průměr. Až na chodníku potkám skupinku náctiletých, jak si v mobilu přehrávají The Grandiose Nowhere, nepřekvapí mě to.

Posledního dubna tohoto roku vyšla další deska německé gothic party Lacrimas Profundere. Ono slovo "další" znamená v pořadí již devátou studiovku po dobu trvání kapely, tedy od roku 1993. Z toho je jasně vidět, že se chlapci snaží a pilně pracují, v podstatě to znamená, že co dva roky si fanoušci mohou pochutnat na novém materiálu.


Od poslední desky Song For The Last View (2008) se toho v kapele hodně změnilo. Baskytarista Daniel Lechner se stal bývalým baskytaristou, za bicí se vrátil Korl Fuhrmann, který už spolupracoval na Filthy Notes For Frozen Hearts (2006), a kapelu opustil dlouholetý klávesista Christian Steiner. Přidáme-li k tomu fakt, že zpěvák Rob Vitacca je v kapele teprve od roku 2007, docházíme k zřejmému závěru, že toho původního už mnoho nezůstalo. Vlastně jediný původní je zakládající člen a kytarista kapely Oliver Nicolas Schmid. K velké škodě se L.P. již dříve rozloučili s ženským hlasem v podobě Anji Hötzendorfer a s výborným zpěvákem Christopherem Schmidem.


Otázka do pranice asi je, jestli tyhle všechny přesuny a záměny a snaha tak často pouštět do světa muziku mají dopad na kvalitu výsledného počinu. Bohužel je to tak a kdo tuhle kapelku sleduje dlouhodoběji, musí mi dát za pravdu. Pokud se o desce Ave End (2004) dá říct, že lehce pokulhává za předešlými, tak ještě nedávno bylo plazící se album Song For The Last View pomyslným dnem tvorby L.P. Tohle všechno změnilo album The Grandiose Nowhere, když se přestalo hýbat úplně a zcela zemdleně leží na zemi.

Čím začít? Asi vůbec nemá cenu tady rozebírat jednotlivé tracky, protože to dost dobře nejde - všechny jsou si totiž tak podobné, že bych se v tom za chvíli ztratil. Celé album působí dost plochým dojmem, nic nevyčnívá, nic se posluchače nesnaží chytnout víc, než je třeba. V principu to funguje asi tak, že začne v poklidu kytara nebo klávesy, pak se rozjede zbytek kapely, aby se vše kolem času 0:25 ztišilo a začalo se zpívat. Kolem jedné minuty vypukne refrén, což bývá i pomyslný vrchol skladby, nic víc nečekejte. Podobně bych mohl, až na pár výjimek, psát stále dokola; jen místy se snaží kapela experimentovat a začne se zpěvem hned od začátku. Kompoziční práce je prostě nuda a jednoduchost. Jinak zrovna zpěv Roba Vitacci mi neladí asi nejvíc - je z něj cítit příliš velká snaha o onen smutně-hluboký, naléhavý hlas, ale celé to vyznívá pateticky a nepřirozeně. Zbytek kapely pracuje přesně a čistě, ale bez nápadu, není z toho znát žádná iniciativa, žádná snaha.


Co víc k albu dodat? Poslechněte si ho. Čekáte něco originálního? Nedočkáte se. Chcete prožít zajímavý hudební večer? S The Grandiose Nowhere se vám to nepodaří. Jdete s partou na pivko a potřebujete vhodnou kulisu? Ideální stav! Tohle album je k tomuto účelu jako stvořené, nenásilné, nevnucující se. Klidně plyne jako voda v Nilu. A krokodýli? Ti už šli spát...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky