Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tachovští Neurotic Machinery se řadí již od svého debutu "Catalept" mezi nepočetný zástup opravdu nadějných českých metalových kapel. Druhé album "Opsialgia" a následující EP "Exi(s)t" navíc jasně naznačily, že pánové nehodlají přešlapovat na místě a snaží se ve své tvorbě pokaždé posunout dál a něčím ji obohatit. Což ostatně docela přesvědčivě dokazují i svou novinkou "Causality Principle".

Ta vyšla po delší pauze, která byla zapříčiněna především personálními změnami, v nichž jsem měl zpočátku trochu zmatek. Jde především o podivné rošády na pěveckých postech. Seskupení totiž opustil zpěvák Ondra, jehož excelentní growling zdobil předešlé počiny a na stránkách se objevila informace, že jeho místo při nahrávání zaujme blíže nespecifikovaný Honza. Mezitím však Honza od kapely odešel a Ondra se zase vrátil, takže jeho hlas nakonec na aktuální desce nechybí. Aby toho nebylo málo, v mezičase se přidal ještě druhý zpěvák Miroslav Lazorka, který si nakonec většinu prostoru "uloupil" pro sebe, ale o tom později…

Po hudební stránce došlo rozhodně k výraznému posunu vpřed. Technicky pojaté death/thrashové výrazivo částečně ustoupilo do pozadí a prostor dostávají progresivně rockové prvky či post-metalové vlivy. Novinka je díky tomu mnohem kontrastnější a opět nepostrádá ani zajímavé atmosféricky laděné pasáže. Celková pestrost je vkusně umocněna i hostujícím saxofonistou či trumpetistou a poměrně výrazný prostor dostaly i syntezátory, kterých se zhostil kytarista Michal. Současná tvář kapely rozhodně nenudí, působí zase o něco osobitějším, instrumentálně vyzrálejším a skladatelsky nápaditějším dojmem. V tomto směru je opravdu radost vývoj "neurotické mašinérie" sledovat.

Skoro by se chtělo jásat, že pánové užuž atakují samotnou špičku tuzemské tvrdé scény, nicméně tento dojem z mého pohledu kazí především zpěv. Abych nebyl chápán špatně, na albu dochází k téměř opulentním pěveckým hodům. Hostují zde koneckonců dva tenoristé, jedna sopranistka a dva sbory a nutno podotknout, že výkony všech jsou velmi osvěžující a jejich vklad příznivé dojmy z novinky ještě umocňuje. U Ondrova parádního murmuru mám problém jen s tím, že se zde nachází poměrně sporadicky a tím se dostáváme k tušenému vyústění. Za nejkratší konec řetězu totiž dle mého soudu tahá pěvecký novic Míra, na jehož výkonu celá deska stojí i padá. V extrémnějších pasážích působí protivně uštěkaným dojmem, ty melodické zas kromě tuctového podání s absencí jakéhokoliv charismatu dráždí nepříliš dobrou výslovností, nevelkým hlasovým rozsahem a místy i nepříjemným odérem vesnické zábavovky. Tím bych nerad snažení kapely nějak degradoval, ale tak to zkrátka slyším. Dokonce věřím tomu, že se najde pár "tancovačkových" spolků, které mají za mikrofonem zajímavějšího vokalistu.

Neurotic Machinery sice hudebně velmi zajímavě a poutavě zrají, vaz jim ale zlomily pěvecké rošády. Dosavadní řvoun Ondra není téměř slyšet a druhý zpěvák Míra sráží jinak mimořádně povedenou desku o notný kus dolů, jakkoliv to může znít tvrdě. Celkem rozumím potřebě kapely posunout se dál a zpestřit svou tvorbu melodičtěji laděným projevem a zároveň chápu, že v našich končinách rozhodně nerostou skvělí vokalisté na stromech. Vyřešit to ale angažováním v tomto směru stěží průměrné posily, se jeví jako polovičaté řešení. Tím nechci nijak napadat svého jmenovce Míru, určitě se velmi snažil a desce dal vše. Někdy ale ani to bohužel nestačí… Škoda!