Recenze: Ladislav Pazdera

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Ladislav PazderaChiaroscuro

Ruadek20.12.2023

Zdroj: CD - promo od AMPromotions

Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5

VERDIKT: Akustická deska, která nabízí vyzrálou instrumentaci v naprosto čistém podání, bez příkras. Pojetí, které dává smysl. Přesto si myslím, že ji Ladislav mohl pojmout barvitěji.

S díly vyloženě akustickými se nesetkávám příliš často, a pokud už na to dojde, jsou to neo-folkové kusy. Tahle deska má jiné nálady, přestože je podobně smutná i melancholická, jako dokáží být Vali a strhující (Sorocco) podobně jako Ulvesang. Z desky čiší klid, podobný zahloubaným Tenhi.

Ladislav Pazdera svou desku uvádí těmito slovy:

Chiaroscuro je malba tvořená tóny. Je to hudební autoportrét, odraz toho, kdo jsem a co hledám. Je o objevování nového, je to vzrušení z neznámého. Je o příbězích z dalekých zemí, o jedinečných a klidných okamžicích, o snech, které se stávají skutečností v podobě hudby.

Souhlasím, deska se dobře poslouchá a je z ní cítit všechno to koření, nálady a citlivost. Je to cesta, kterou nás hudebník se svou kytarou provede, a on si určil pro tento prožitek kytaru jako jediný dominantní nástroj. Problém nastane ve chvíli, kdy posluchač potřebuje ještě něco víc, než jen kytaru. Nebo zatouží po dramatičtější poloze. Tohle umí Estas Tonne, jehož mi orientálnější nebo agresivnější písně, připomenou (A Girl From Istanbul a hned další Recuerdo).

Ladislav Pazdera má za sebou nádherné úspěchy a věřím, že by jeho deska dokázala být daleko barvitější. Přesto se uchýlil k civilnější a intimnější formě svého hraní, která není pro každého, do které je třeba se umět proposlouchat. Snížit tep na rychlost prstokladu a chvíli na nic nemyslet, a jen vnímat každý tón jinak výborně nazvučené desky. Umíte to? Pokud ano, tuhle půlhodinku si užijete. Pokud ne, zkuste třeba mnou jmenovaného Estase. Já z díla cítím trochu zbytečně sešlápnutou brzdu, umírněný rozlet, jaký dílu lehce chybí.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...