Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lahar / Čad - Čertova kovadlina / Černý svědomí (split)

Lahar / ČadČertova kovadlina / Černý svědomí (split)

Bhut26.1.2019
Zdroj: LP //# DOOM191EP1
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Povedené česko-slovenské splitko představující aktuální thrashovou tvář obou zemí. Svižnost ani nápaditost nahrávce nechybí, stejně jako umění drtit a válet. Šlape to opravdu hezky.

Taky si občas povzdechnete nad tím, že vaše oblíbená kapela vydává víc splitek než klasických alb? Já teda ano, protože splitka nejsou artiklem, který zrovna dvakrát vyhledávám. Jednoduše nevím, kterak to pak řadit do police, čímž se otevírá pokušení koupě hned dvou kopií, což je pro manželskou domácnost neekonomické a mnohdy přímo neprůchodné. Nicméně občas je zapotřebí udělat výjimku a slevit ze svých nároků, takže se i mě občas nějaké to split album do sbírky zakutálí. Momentálně tomu tak je v případě Lahar v kooperaci s Čad. A právě Lahar shledávám jako velmi oblíbenou tuzemskou formaci, která k letopočtu 2018 má na kontě dvě řadové desky a osm splitek plus jedno EP. Možná by nebylo od věci materiál ze všech split alb vydat jako kompilačku, která by zároveň hezky zmapovala historii spolku, ale rady si necháme na jindy. Splitko s Čad nazvali jako Černý svědomí, slovenští bratři pak svůj díl nazvali jako Čertova kovadlina.

 

Předně je mi zase líto, že splitko nemá společný artwork – chcete-li titulní obrázek. To pak zas nevím, jak LP ve sbírce natočit, neboť mám ve zvyku titulky točit doprava. Ale to je opět jen malichernost, jelikož oba titulní obrázky jsou pěkné a povedené. Nutno dodat, že na obou se nachází parciálně lakované logo příslušné kapely a tak si člověk občas pohraje s klopením obalu proti světlu a nejednou přejede přes nápisy prstíkem, aby byl sběratelský fetiš nasycen i po stránce fyzické. Avšak v hledáčku je především hudební náplň, ke které můžeme volně přejít.

 

 

Není jednoznačně určeno, která strana je A a která B. Pořadí přehrání tak určí vaše priorita a pro zjednodušení můžeme nazvat strany jako Č a L, přičemž se jim budeme věnovat v abecedním pořadí.

 

Čad – Čertova kovadlina
Tuhle partu ze Slovenska zas tak často nesleduji, ačkoliv držím v povědomí, že Ťažký kov bylo solidní album, stejně jako sólovka Vandali, nicméně primárně kapelu nesleduji, přesto k ní nejsem lhostejný. Jejich vyměřený čas stranou jedné gramodesky využili sytě. Dokázali na ní nacpat sedm songů! Na bandcampu sice najdete verzi Čertovy kovadliny bohatší (15 kusů), ale věnujme se primárně těm černým drážkám. Start titulního songu je svižný a posadí posluchače na pevný vozík horské dráhy, aby jej vzápětí mohli povozit po všech zákoutích, které jsou kapele vlastní. Za sebe mohu říct, že suverénně nejvíc mi sedí volnější polohy, kdy se tolik nepospíchá. Taková V krku krv je výtečnej rokenrol a osobně mi to hodně připomnělo vypalovačku Black’n’roll od Whiskey Ritual. Další opravdu skvostné songy vidím v Démon samoty a závěrečné Dunaj. Nelze kapele upřít smysl pro humor, který se citlivě prodírá i do muziky. Až punkový náboj jejich muziky pak dovede dělat divy.

 

 

Lahar – Černý svědomí
Našinci na to jdou právověrně thrashmetalově. Nechybí jim krásný zvuk, kde vyniká basa i činely a typické štěkavé Inyho přednášení textů. Je to, tuším, jeho poslední studiový počin, jelikož tento nepřehlédnutelný pěvec se odebral na muzikantský odpočinek. Jeho texty jsou přemýšlení hodné a třeba taková Stý ze sta mi připomněl věc První při konci světa od Mörkhimmel, ale spíše charakterem svého názvu, než-li obsahově a rovněž i hudebně. Hudebně jsou Lahar pevně zasazeni v thrash metalu a jejich pestrý způsob kompozic udržuje pozornost. Chytlavé refrény, rytmus, co nedovolí stát v klidu a vkusné vyhrávky, co mi daly bůhví proč vzpomenout na Kreator – to všechno je ojedinělý kotlík výtečné muziky, která se nemilosrdně valí a válcuje. Když pak Iny zařve Když nemůžeš přidej, máte najednou tolik energie jako Zátopek. Na závěr svojí strany si Lahar připravili cover Kladivo na čarodějnice od legendy Törr. Začátek skladby mi moc nesedí, jelikož jsem čekal trochu víc Laharovství, ale následný průběh hezky sedne po bok předešlé trojice skladeb. Zajímavostí je, že text této skladby v bookletu (dá-li se vložený list takto nazvat) není, však fandové Törr by jej měli sypat zpaměti...

 

 

Ptáte se, kdo vyhrál? A v jaké soutěži vlastně? Sám se přikláním na stranu Lahar, ale je to rovněž dáno tím, že je mi sympatická mnohem delší čas a že se jim věnuji rovněž více než mnou opomíjeným Čad. Zároveň to však neznamená, že by jejich strana byla slabší. Každá kapela má jasný rukopis a předvedla to nejlepší, co v ní momentálně vězí. Na desce je to znát a tak si ji dokáže užít opravdu každý. Skvělá práce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kubýk / 28.1.19 9:59odpovědět

No to splitko je primárně asi půl roku staré.. A z hlediska materiálu je to ještě horší :-) Čad tu mají polovičatý materiál který je pět let starý a Lahar tu mají materiál z roku 2017. Zvláštně pojatý počin. Vinyl pro vinyl...

Jirka D. / 27.1.19 16:52odpovědět

Mě by v souvislosti s touto deskou docela zajímalo, jak je to s Doomentia Recors? Pokud se ke mně dostala správná informace, Lukáš to zabalil, stránky skoro dva roky bez příspěvku a teď najednou tohle splitko. Žádám vysvětlení!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky