Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pokud správně počítám, mám před sebou recenzi na třetí studiové album krumlovských Lambda. Jejich tvorba má dle promo materiálů spadat především do stoner rocku, což bych minimálně u této nové desky netvrdil s jistotou. Tahle kapela buď hodně poslouchá post-rockové kapely anebo se jim trochu více splašil kytarista, který prostě chce znít jinak.

Lambda znějí výborně, jejich materiál je vyspělý a nepostrádá spoustu nosných melodií, které instrumentální rockové desky nutně potřebují. Je slyšet, že část kapely by se klidně na vlně špinavější rytmiky a hrubých riffů klidně nesla, ale ono to jaksi nejde. Ty hlukové vlny, rozplétání motivů až do finální gradace, to je už zcela jinde. Takže? Především posloucháme svěží, ničím nepřikrášlenou, post-rockovou desku podanou příjemný způsobem.

Zdali se na Vere Modus dá najít zrození nového života, vůně lesa a jeho dřeva a vůbec všechny ty základní elementy života, nevím. Ale pokusím se vysvětlit. Čistě instrumentální deska má tu výhodu, že pokud si odmyslíte vizuál, představám se meze nekladou a lze si v jejich hudbě představovat prakticky cokoli. Skladby Lambda jsou příjemně energické, hutné, s výbornou rytmikou (která stále ještě zavání stoner rockem). Hra na bicí Matěje Kraussla je úderná, leč barvitá, hodně skladeb sám startuje a je radost to poslouchat. Kapela se opírá o rytmiku Václavovy basy a Matějových bicích, kytary vytváří okolní svět a opřou se do toho až postupně. Typickým příkladem všeho zmíněného je šestá Terra. A vlastně většina ostatních, které ze svého stylu neuhnou ani o píď.

Pravdou je, že na druhou stranu kapela nemá snahu (či snad odvahu?) do svého přírodního živelného mumraje zapojit jakékoli zpestření. Nečekejte elektroniku, klávesy, progresivní postupy či akustickou kytaru. Zrovna ta by mi sem výborně sedla, už jen s ohledem ke konceptu díla, který by skvěle doplnila.

Ve výsledku je deska lehce nadprůměrným albem, který příznivce čistě instrumentálních rockových celků potěší. Zvukové fajnšmekry naopak udolá klasickou přehulenou produkcí, které je škoda, protože desce chybí větší dynamika. Ten citlivý přístup tohle zoufale potřebovalo, i díky orientaci kapely k přírodním živlům – aby každý nástroj zněl přirozeně, nezkresleně.

Je to prostě třetí deska kapely, které to především dobře funguje, když spolu rozvíjejí skladby. Cítím tu výbornou chemii, která vše prostupuje. To vidím jako hlavní plus desky. A všem ostatním, kteří rádi tenhle styl, doporučuji proklik na jejich profil a poslech alespoň několika skladeb. Kluci rozhodně stojí za pozornost.