Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Last Influence Of Brain - Insomnicons

Last Influence Of BrainInsomnicons

Victimer26.2.2020
Zdroj: CD digipack // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow
VERDIKT: Husté rytmy a futuristická tíha analogového zvuku zlověstně tančí hlavou a nutí se zamyslet. Návrat LIOB se povedl.

Na řadě je elektronika, těžká na pohyb po parketu a těžká na strávení. Pulsující, bodající i výpravně tajemná. Zesilující signál z objektu přerušené výroby, kde místo nové linky instalovali stroboskopy pro surové party. Na řadě je EBM pokropený živou vodou, v tomto případě soundem, který celý restart symbolizuje. Industrial floor spojující rez a vášeň, stará škola s novým zápalem. Slovenská formace Last Influence Of Brain (dále LIOB) vznikla v roce 1999 a do roku 2009 vydala tři alba. Tento normální stav je později narušen a členové kapely se věnují jiným aktivitám. Ty hudební jsme krátce zaznamenali i u nás (Samhain).


Slovenská EBM scéna razí cestu, umí diktovat svoje podmínky a držet se v popředí. Překvapení? Pro toho, kdo ji sleduje a má aspoň částečný přehled, určitě těžko. Návrat LIOB po více jak deseti letech beru jako znamení, že pramen inspirace a nadšení nevysychá a vedle Terminal State, Kifoth nebo Samhain se ozývá další mechanismus schopný vlastního života. Navíc tahle scéna není zas tak narostlá, jako by se na počet projektů mohlo zdát. Lidé ze Samhain jsou úplně ti stejní, kteří se rozhodli probudit z věčného spánku LIOB. Drží při sobě, tvoří a komunikují.

 


Novinka LIOB je spojením elektro brutality, atmosféry a smyslu pro sound jako takový. Smyslu pro detailní rozbor, skládání mnoha zvuků a vrstev v jeden temně průmyslový celek. Syrově neúprosný i těžce náladový. Spirála zvuků spuštěná ve víru podprahových vnímání, kde pulsující soukolí pohlcuje potřebu se zastavit. Když si tělo žádá odpočinek, je vystaveno stísněnému mručení, pár experimentům a příkazu vydržet tlak do konce. Je to totiž tlak, co tohle album žene vpřed.


LIOB model 2020 jsou androidy parketu, hustější a intenzivnější elektrárnou na emoce. Ty jdou víc pod kůži než v minulosti a je to nakažlivé. Virus LIOB se šíří. Navíc od roku 2009 uběhlo víc než deset let a v mezidobí pod rukama členů LIOB prošlo kvantum materiálu, jehož důsledkem jsou nabyté zkušenosti a pohled na věc trošku jinýma očima. Je to přirozené. Když se navíc na postu masteringu objeví jméno Kena Marshalla, který se studiově podílel na albech Skinny Puppy a FLA, je úroveň smyslu pro detail nastavena ještě o něco výš. Slovensko-kanadská kooperace v přímém přenosu, tento pohled na nahrávku z hlavy dostat nelze.


Insomnicons je to z alb, které mi po všech poslechových seancích neřeklo vše a neztratilo při tom nic na své přitažlivosti. Pořád je tam něco, co jsem ještě nemohl unést, což na druhou stranu rozráží vtíravé nucení se do mé pozornosti. Zvědavost je probuzena a ona vše řídí. Nemusí se mi líbit vše, což se i děje, ale hlava vnímá jedno - permanentní intenzitu. I když se na chvíli povolí, děje se uvnitř pořád něco nehezky tvarujícího představy (za všechny Khonsu s bezelstným orientálním motivem, naoko uspaná temnota Broken Moonster nebo zvukově narušená Necroptica).

 


Studovat detaily je jistě záslužná činnost, ale většina z nich mi stejně vypluje naproti, aniž bych se potřeboval dvakrát zhluboka nadechnout, přičemž to stejně tak není deska na jeden, dva zátahy. Jen pokud se člověk v podobném spektru elektroniky pohybuje, má situaci ulehčenou. Ta permanentní intenzita je vytažena vpřed tracky jako jsou robotický marš E-sylum, nebezpečně chytlavá Idolatry nebo Binarea, kde již tak tuhý sound žene kupředu kytara. Tady není nač čekat, tady se to hrne.


Novinka je pro mě spíš albem, který si drží svůj standard nad běžným normálem a drží si ho vlastně celou tu dobu, co jej mám nablízku. Od prvního poslechu po ten poslední. V tom bych viděl tu skrytou záludnost, absenci prvoplánovitosti. Jako když si odpíráte něco akutně nezdravého čemu nejde odolat a vyzkoušet to. Pořád je to androš jako řemen, hudba pro pár nadšenců. Ale po čertech výživná a v mých očích asi to nejlepší z elektrického ranku Aliens production vůbec. V tuto chvíli určitě jo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky