Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Łatanu - Eon Hora

ŁatanuEon Hora

Garmfrost24.9.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: TRVE černota pro ortodoxní ucho, ale patřičně zvukově ošetřená a podaná s grácií.

Ať se snažím, jak se snažím, nikde se o běloruských Łatanu nijak zvlášť nepíše, nemluví. Kdyby mě před dvěma roky na tento velice zajímavý projekt neupozornil tehdejší kolega z Unholy Pagan Fire, Simach, bezesporu přiznávám, že by Čorny manalit unikl mé pozornosti. Tak se jmenuje nádherný debut Łatanu. Łatanu je banda z Minsku, poskládaná mimo jiné z členů působivých černokněžníků Pestilentia, Niezgal, nebo třeba Blackness. Kapela existuje cca šest let, jsou podporováni trve vydavatelem Thou Shalt Kill! Records (pod jehož záštitou najdete nejeden poklad černé scény) a právě jim vychází druhé album Eon Hora. Je nahrané ve stejné sestavě, která nahrála debut, má stejný počet skladeb a v podstatě je i stejně dlouhé. A opět je vydané u TSKR.

 

latanu

 

Rukopis Łatanu od začátku nezapře vlivy ostatních kapel, ve kterých se členové objevili, nebo jsou tam doposud. Čorny manalit je sbírkou krutého blacku se silnou porcí melodií. Ty svojí náturou samozřejmě nevybízely k tanci a poslechu, spíše pomáhaly nést atmosféru tajemného debutu směrem k posluchačově mysli. Eon Hora je velkým posunem kapely směrem k větší intenzitě a v podstatě i originalitě. Jestli se to tak dá vůbec říct. Nutno podotknout, že ruku v ruce s větší syrovostí a silnějším důrazem na sypačky, ubylo chytlavých melodií. Respektive příjemných melodií. Łatanu je nadále potřebuje ke svému výrazivu, lyrika i stavba kompozic ale nikoho nikam nevede, neposunuje, každého srazí a rozmetá.

 

Ač jsou Łatanu stále totálním undergroundem pro TRVE maniaky, zvuk Eon Hora stejně jako v případě Čorného manalitu, nenese patinu lo-fi, ale je snesitelný i neortodoxnímu posluchači. Kytary mají nejen zajímavou barvu, ale je znát, že si kapela našla vlastní cestu, kterou už nenásleduje nikoho a nic z minulosti. Společně s basou tvoří vyvážený tandem. Bicí jsou ovšem na můj vkus příliš nahoře. Jakmile se spustí blasty (a to je skoro pořád), přehluší skoro všechno ostatní. Stále je tedy prostor pro zlepšení. Je-li vůle, jde všechno.

 

 

Łatanu jsou dokonalou ukázkou, jaké poklady ukrývá undergroundový svět. Tato kapela by (kdyby chtěla) mohla obrážet festivaly po boku blackmetalových es a sklízet uznání. Jenomže stejně jako jejich label miluje i kapela pouze underground, protože dle slov majitele TSKR v kterémsi rozhovoru na této scéně neexistuje přetvářka. Její kapely, vydavatelství i fans nejsou neseni trendy, penězi, ale jsou věrni až za hrob. V mnohém má pravdu ten pán… Łatanu svým umem a schopností přijít s výborným riffem v klidu strčí do kapsy i daleko věhlasnější interprety, o kterých se mluví pouze s uznáním. Za Łatanu mluví jen a jen muzika a ta je výborná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky