|
|
||||||||||
“Když už nejsme lepší než ti ostatní, tak je aspoň přeřveme.” Kolikrát mi tohle motto prolétlo hlavou při poslouchání současné hudební produkce, snad ani nejde spočítat. A v té chvíli bylo úplně jedno, jestli mi hrálo CDčko, gramodeska nebo vypálený soubor uzmutý na síti, společný jmenovatel všech byly nesmyslné studiové úpravy za účelem vyšší hlasitosti na úkor poslouchatelnosti a především zdravého rozumu.
Jeden z dalších příkladů z dost dlouhého zástupu “heavy” a “hutných” nahrávek je aktuální deska německé kapely Planks, jejíž potemnělý obal mě upřímně zaujal hned v době jejího vydání a od té doby před sebou sunu myšlenku na sepsání několika řádek. Historie kapely je poměrně krátká, zahrnuje více méně HC snažení, od kterého bylo postupem doby upuštěno a kromě urputného (a místy až blackově syrového) vokálu, který minimálně po roce dvou potřebuje generálku hlasivek, zamířili Planks do marasmu hutných kytarových spodků a blátivých buldozerů post-HC / sludge scény.
“Funeral mouth” není album nikterak objevné a dokonce by v kruzích některých posluchačů mohlo zavánět až trendem, přesto (a nebo možná právě proto) ho lze přijmout celkem snadno. Přímočaře napsaná muzika s oklikami složitými jen natolik, aby zvědavec vždycky našel zpáteční cestu k hlavnímu směru, tempo převážně svižné, rozbíjené místně rozesetými vyhrávkami řemeslné úrovně a přebuzené kytary hřmotně posazené před všechno ostatní. Aktuálním Planks přiznávám schopnost dát dohromady chytlavé skladby (jakkoliv jsou ulity do jedné formy), načichlé zlou aurou, zoufalstvím a temnou romantikou. Ne, žádný gothic rock...
I přes zjevnou nepůvodnost nelze nahrávce upřít aktuálnost, tahle zhutnělá směsice kytar a hardcorové dravosti má dneska zelenou a příběhů na dané téma z let nedávných si lze přečíst spoustu. Mezi ostatními Planks vynikají možná tím zvukem, kterým se snaží zahladit vše okolo. A nutno přiznat, že se jim to daří. Jako vedlejší produkt ale zahlazují i sami sebe - bubny skoro neslyšitelné (kopák je takový ten velký, co vám pohne se žaludkem, víme?), činely se sypou jak obsah kontejneru na sklo kolečkama vzhůru a z baskytary zbylo těžko identifikovatelné cosi na dně frekvenčního spektra. Smutné. Možná zoufalé.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Golden Antenna Records
Vydáno:Říjen 2012
Žánr:sludge / post metal / HC
Frank Hörsch - baskytara
Benjamin Hintz - bicí
Ralph Schmidt - kytara, zpěv
1. Inconsolable
2. Funeral Mouth
3. An Exorcism Of Sorts
4. Kingdom
5. Agnosia Archetype
6. Weak And Shapeless
7. I Only See Death In You
8. Scythe Imposter
9. The Spectre (Black Knives to White Witches)
10. Desolate, Once...
Po delší odmlce vychází teď v březnu nové číslo fanzinu Go and kill, obsahující 228 stran formátu A4 plných extrémního hardcoru, grindcoru, punku a me...
6.3.2021Umělečtí filozofové Decline of the I zveřejňují další skladbu z připravovaného alba Johannes, o kterém jsme už psali a které vyjde 26. března u Agonia...
5.3.2021Už jsme avizovali o novince tuzemských Inferno Paradeigma ((Phosphenes of Aphotic Eternity), která vyjde 5. května u Debemur Morti Productions. Nyní p...
4.3.2021Navzdory současné situaci na západě Čech začaly přípravy čtvrtého ročníku Husman Festu, který by se měl odehrát 17. července v krásném prostředí klášt...
1.3.2021Domácí gothic-rocková kapela Carpatia Castle zveřejnila svůj nový singl Bathory, který předznamenává novou řadovou desku. Ta se bude jmenovat Alchymis...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.