Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
le_mol - J_LLY G__D _iME_

le_molJ_LLY G__D _iME_

Jirka D.9.1.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps) + box s fotkami // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Experimentálně pojatá nahrávka vyrůstající z post-rockových kořenů, se silnými vlivy elektroniky, ruchů a muzikantské přemýšlivosti.

Tahle nahrávka na první pohled vzbuzuje dojem, že její tvůrci se snaží kráčet zcela vlastní cestou a dělat věci naprosto po svém. Když vám z doručeného balíčku vypadne papírová krabička s nalepenou polaroidovou fotkou, ze které není jasné prakticky nic, vlastně ani nemáte jistotu, že máte co do činění s nějakou muzikou. Teprve až při průzkumu jejího obsahu vám postupně začne docházet, že jde o hudební nahrávku, byť další série polaroidových fotek (s jednou částečně ohořelou), maketa lízátka a vstupenka do nějakého cirkusu vaši jistotu slušně nahlodávají. Nicméně to, že jedna ta fotka obsahuje tracklist o deseti položkách a jedna další pak seznam tvůrců a jejich nástrojů, vás nakonec vrací zpátky do hry.

 

Celá tahle legrace je dílem Noise Appeal Records z rakouské Vídně, odkud pochází i duo le_mol, které s podporou několika hostů dalo dohromady něco, co se hudebně bude těžko zařazovat nějak jednoznačně. Ztížená pozice částečně pramení i z toho, že ona krabička žádnou muziku neobsahuje, že si ji musíte stáhnout ze stránek vydavatele, a tak vlastně ani nemáte možnost si ji pustit na první dobrou tak, jak byste možná očekávali (já tedy určitě ano). Je to vlastně takové fyzické vydání bez fyzického vydání. Určitý intelektuální výkon spotřebuje i pochopení toho, že jde o soubornou desku tří dřívějších EP nazvaných J_LLY, G__D a _iME_ (z let 2022 a 2023), ale proč někdo pojmenoval svou hudbu takhle, co ta písmena znamenají anebo co si pod nimi mám představit, na to jsem fakt nepřišel. A ani po tom netoužím.

 

le_mol band

 

Chtěl jsem tím jen aspoň částečně osvětlit to, že tohle duo než něco vydá, nějak to pojmenuje, než k tomu vytvoří nějakou grafiku a než k tomu vytvoří nějaký formát, tak o tom hodně hloubá. Jestli to ve vás vzbudí sympatie nebo narazí na laťku jakési pózy nebo až snobství, nechám čistě na vašem nastavení. Přiznávám, že si umím představit obě varianty.

 

Hudba. Během poslechu jsem se snažil dumat nad tím, co mi to aspoň vzdáleně připomíná a jakým srovnáním bych vám tuhle muziku přiblížil. Došel jsem aspoň vzdáleně ke kapele Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra (občas uváděno v různých variacích typu A Silver Mt. Zion a tak podobně), především díky experimentálnímu přístupu, nástrojové pestrosti, kořenům v post-rocku, i když jsem si samozřejmě vědom toho, že z přímého porovnání s touto kanadskou ikonou vychází duo le_mol jako taková zjednodušená beta-verze téhož. Pánové Schlager a Götzendorfer se snaží vzbudit dojem podstatně lidnatějšího uskupení, a tak je jasné, že kromě klasických nástrojů využívají slušnou zásobu elektronických pomocníků. Vedle rockových vlivů tak zní různé ruchy, smyčky, klávesové nástroje a spíše nedominantní, potlačený hlas. Občas.

 

 

Na klasickou kompozici se důraz neklade a na mnoha místech skladby připomínají mnohem víc improvizaci a autentický záznam momentálního nápadu, byť zdaleka to neznamená chaos a nepořádek. Experimentální povaha alba je držena na uzdě a podřízena pocitu stojaté nebo jen lehce zčeřené hladiny hudebních nálad. Nahrává to dojmu spíše introvertní, zamyšlené a do sebe zahleděné hudby, za kterou si posluchač musí dojít a při jejímž poslechu musí najít to správné vlastní ladění. Do jaké míry dojde odměny a do jaké zůstane deska nepřístupná, je otázka naprosto na místě a bude záležet na každém z vás. Osobně si troufám tvrdit, že i přes některé zajímavé a docela silné nápady bude větší část obsahu při čistém poslechu o svou pozornost usilovat těžko. Zasadit ale tuto hudbu do zajímavých prostor, doprovodit určitým vizuálem a proměnit ji na soundtrack k nějakému netradičnímu večeru, bude fungovat skvěle. Její povaha si žádá přesně ten typ zážitku.

 

le_mol J_LLY G__D _iME_


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky