Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tahle nahrávka na první pohled vzbuzuje dojem, že její tvůrci se snaží kráčet zcela vlastní cestou a dělat věci naprosto po svém. Když vám z doručeného balíčku vypadne papírová krabička s nalepenou polaroidovou fotkou, ze které není jasné prakticky nic, vlastně ani nemáte jistotu, že máte co do činění s nějakou muzikou. Teprve až při průzkumu jejího obsahu vám postupně začne docházet, že jde o hudební nahrávku, byť další série polaroidových fotek (s jednou částečně ohořelou), maketa lízátka a vstupenka do nějakého cirkusu vaši jistotu slušně nahlodávají. Nicméně to, že jedna ta fotka obsahuje tracklist o deseti položkách a jedna další pak seznam tvůrců a jejich nástrojů, vás nakonec vrací zpátky do hry.

Celá tahle legrace je dílem Noise Appeal Records z rakouské Vídně, odkud pochází i duo le_mol, které s podporou několika hostů dalo dohromady něco, co se hudebně bude těžko zařazovat nějak jednoznačně. Ztížená pozice částečně pramení i z toho, že ona krabička žádnou muziku neobsahuje, že si ji musíte stáhnout ze stránek vydavatele, a tak vlastně ani nemáte možnost si ji pustit na první dobrou tak, jak byste možná očekávali (já tedy určitě ano). Je to vlastně takové fyzické vydání bez fyzického vydání. Určitý intelektuální výkon spotřebuje i pochopení toho, že jde o soubornou desku tří dřívějších EP nazvaných J_LLY, G__D a _iME_ (z let 2022 a 2023), ale proč někdo pojmenoval svou hudbu takhle, co ta písmena znamenají anebo co si pod nimi mám představit, na to jsem fakt nepřišel. A ani po tom netoužím.

Chtěl jsem tím jen aspoň částečně osvětlit to, že tohle duo než něco vydá, nějak to pojmenuje, než k tomu vytvoří nějakou grafiku a než k tomu vytvoří nějaký formát, tak o tom hodně hloubá. Jestli to ve vás vzbudí sympatie nebo narazí na laťku jakési pózy nebo až snobství, nechám čistě na vašem nastavení. Přiznávám, že si umím představit obě varianty.

Hudba. Během poslechu jsem se snažil dumat nad tím, co mi to aspoň vzdáleně připomíná a jakým srovnáním bych vám tuhle muziku přiblížil. Došel jsem aspoň vzdáleně ke kapele Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra (občas uváděno v různých variacích typu A Silver Mt. Zion a tak podobně), především díky experimentálnímu přístupu, nástrojové pestrosti, kořenům v post-rocku, i když jsem si samozřejmě vědom toho, že z přímého porovnání s touto kanadskou ikonou vychází duo le_mol jako taková zjednodušená beta-verze téhož. Pánové Schlager a Götzendorfer se snaží vzbudit dojem podstatně lidnatějšího uskupení, a tak je jasné, že kromě klasických nástrojů využívají slušnou zásobu elektronických pomocníků. Vedle rockových vlivů tak zní různé ruchy, smyčky, klávesové nástroje a spíše nedominantní, potlačený hlas. Občas.

Na klasickou kompozici se důraz neklade a na mnoha místech skladby připomínají mnohem víc improvizaci a autentický záznam momentálního nápadu, byť zdaleka to neznamená chaos a nepořádek. Experimentální povaha alba je držena na uzdě a podřízena pocitu stojaté nebo jen lehce zčeřené hladiny hudebních nálad. Nahrává to dojmu spíše introvertní, zamyšlené a do sebe zahleděné hudby, za kterou si posluchač musí dojít a při jejímž poslechu musí najít to správné vlastní ladění. Do jaké míry dojde odměny a do jaké zůstane deska nepřístupná, je otázka naprosto na místě a bude záležet na každém z vás. Osobně si troufám tvrdit, že i přes některé zajímavé a docela silné nápady bude větší část obsahu při čistém poslechu o svou pozornost usilovat těžko. Zasadit ale tuto hudbu do zajímavých prostor, doprovodit určitým vizuálem a proměnit ji na soundtrack k nějakému netradičnímu večeru, bude fungovat skvěle. Její povaha si žádá přesně ten typ zážitku.