Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Leprous - Aphelion

LeprousAphelion

Ruadek6.10.2021
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Y8 Plus + Niceboy Hive
VERDIKT: Aktuální deska Leprous je živější, energičtější a nadějnější, než jsem po minulé Pitfalls očekával. Překvapuje a vrací se k živějšímu projevu, jaký jí sedí.

Aphelion jako sedmá studiová deska jako následovník rozporuplně přijaté Pitfalls. Většina z vás ji už slyšela, jaké z ní mám pocity já?

 

Tak v první řadě jsem po prvním poslechu věděl, že cesta k ní nebude jednoduchá. Hlavně díky tomu, že jsem nebyl spokojen s některými faktory na Pitfalls, od které se kapela nijak zásadně nevzdálila. Desku lze prakticky nejlépe shrnout jako jisté „probuzení“ po experimentální jízdě, která nesedla všem. Přibylo kytar, živé rytmiky, méně odvážných pěveckých harmonií. Do skladeb se vrací energie, kvůli které jsem si Leprous před mnoha lety oblíbil.

 

 

Deska je postavena na kontrastech, osciluje mezi polohou experimentálního popu a progresivního rocku. O metalu už bych tu dávno nemluvil. Úvodní Running Low, pátá Have You Ever? nebo The Shadow Side inklinují k novodobé poloze kapely, s velkým důrazem na aranže. Ty nejsou nijak složité, na druhou stranu ale jejich promyšlenost v blízkém kontaktu s rytmikou funguje. Ne vždy se ale daří zrovna tady udržet energii, na které Leprous stojí. V některých momentech se deska zastaví a chvíli jí trvá, než na sebe opět strhne pozornost. 

 

Naopak skladby jako Silhouette nebo The Silent Revelation v sobě mají to, co bych označil jako hybnou sílu Leprous. Kytarový rukopis, přesné a technické bicí, výborná basová linka. Celá kapela maká, všechno se správně proplétá. Aranží je tak akorát, aby celek volně dýchal. 

 

A pak je tu zpěv. Určující prvek.  

 

Pokud chcete přijmout Leprous, budete muset přijmout specifický vokální projev Einara Solberga. Kapela na něm staví a nadále se nemohu zbavit pocitu, že ji přerostl. Zároveň musím dodat, že je to jeden z nejlépe zpívajících frontmanů na scéně. Upřímně, snesu ho ale jedině v Leprous, protože má natolik specifický projev, že mi nesedne nikde jinde.

 

 

Aphelion – Apsida, je bod dráhy kosmického tělesa, v němž se nachází buď nejblíže, nebo nejdále od ohniska dráhy, v němž se nachází centrální těleso soustavy, přesněji hmotný střed popisované soustavy kosmických těles. Tak na mě deska působí. Smutná, částečně depresivní, chladná a vzdálená. Někdy ale plná emocí, erupcí, harmonií. Plná kontrastů. 

 

 

 

Aphelion je deska, která nikomu nic neusnadňuje. Potřebuje soustředěného posluchače, který pochopí její pravidla. Pokud se od začátku míjíte, nemá cenu se zbytečně kamarádit. Zároveň kapelu odepsat jen kvůli tomu, že nerozumím jejímu snažení, je škoda. Leprous jsou pojem, který za trochu snahy navíc rozhodně stojí.

 

Kapela se snaží vybočovat, urputně překračovat všechny mantinely a přitom zůstat stejně silná, jako bývala na začátku. Přijde mi, že tady si Leprous uvědomili, co minule ztratili a své rozlety se snažili krotit. Důraznější pasáže, kterých přibylo. Menší porce aranží, živější bicí, více přirozených kytar a jejich melodických linek. Tohle jsem postrádal a jsem rád za to, že si kapela uvědomuje to samé.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

corrvuss / 6.10.21 7:25odpovědět

za mňa zatiaľ 60%...čo mi asi najviac prekáža je Einarova diminancia. Paradoxne je to hlavne jeho spev, ktorý ma dostal k Leprous, ale posledné albumy už je tam toho Einara na môj vkus priveľa.

Jirka D. / 6.10.21 7:43odpovědět

Je to tak a mám to úplně stejně ... jeho projev kapelu zatlačuje kamsi do pozadí a úplně se urval ze řetězu. Přitom třeba rytmická sekce mě na Leprous vždycky fascinovala a teď jakoby spala. Aphelion mě asi baví víc než předchozí deska, ale pořád řádově míň než třeba The Congregation.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky