Recenze: Leprous - The Congregation

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

LeprousThe Congregation

Mirek M25.6.2015

Zdroj: FLAC, mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: vrcholu blaha

VERDIKT: Leprous ještě geniálnější, nápaditější, více strhující a fascinující? Jde to vůbec? Jde! Kdo nevěří, ať hned běží – poslouchat "The Congregation"! Prog metalová událost roku je tady…

Norské Leprous lze nepochybně zařadit mezi nejužší špičku současné světové progresivně metalové scény. Jejich skvělá tři řadová alba na ní přivála kýžený čerstvý vítr a úzká spolupráce s velmistrem Ihsahnem rovněž přinesla své ovoce. Kapela se z pozice předskokanů velkých jmen rychle vypracovala na post headlinerů, kteří jezdí svá vlastní úspěšná turné a již od druhého počinu "Bilateral" má navíc stabilní vydavatelské zázemí u největšího progresivního labelu Inside Out.

Leprous

Čtvrtý řadový počin "The Congregation" spoluutvářel osvědčený producentský tým složený z Jense Bogrena a manželů Tveitanových, vystupujících pod pseudonymy Ihriel a Ihsahn. Posledně jmenovaný se nicméně tentokrát zřekl hostování a poprvé od debutu "Tall Poppy Syndrome" přenechal všechny extrémnější vokální kreace frontmanovi Leprous Einarovi Solbergovi. A nutno podotknout, že dotyčný si s nimi poradil bravurně.

Novinka opět přináší vytříbený mix progresivního rocku a metalu s příchutí severské avantgardy, jemně okořeněný ambientními či psychedelickými pasážemi. Po skladatelské, instrumentální i pěvecké stránce se tradičně jedná o naprosto strhující a dechberoucí dílo a ač to vzhledem ke kvalitám předchozích desek bude znít sotva uvěřitelně, pravděpodobně i dosavadní vrchol diskografie kapely.

Hudebně se zdá být ještě košatější, propracovanější a nápaditější než "Bilateral", pěvecky zde Einar dosahuje chvílemi až extatických výšin a jeho spoluhráči mu zdatně sekundují efektivně pojatými doprovodnými vokály. Přesto všechno si spolek zachovává posluchačskou přívětivost a cit pro chytlavé, ale nevtíravé refrény. Pochválit je nutno i nesmírně zdařilou hru s kontrasty, která podtrhuje dramatičnost a emotivnost jednotlivých skladeb.

Ač se nerad uchyluji k maximálnímu hodnocení a dávám ho opravdu jen velmi výjimečně, u "The Congregation" to zkrátka jinak nepůjde. Progresivně metaloví vizionáři Leprous opět naplno prokázali svou skladatelskou, muzikantskou a pěveckou genialitu a jednoznačně potvrdili, že je stále nutno je počítat mezi nejužší špičku současné metalové scény. Z mého pohledu jde zatím o suverénně největší hudební zážitek letošního roku a silně pochybuji, že ho na dlouhou dobu něco překoná…

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

stupor / 9.3.17 16:18odpovědět

Prvýkrát som sa s touto skupinou stretol skrz rádio - možno aj tieto okolnosti viedli k "exekučnému" dojmu: hipsterský extravaganzametal s teplými vokálmi... Párkrát som to ešte počul v spomínanom rádiu a nevenoval tomu pozornosť. Ale ono to nejak hlodalo v zákulisí môjho hudobného vkusu. Tak som nedávno napísal "Leprous" do trúbky a prehnal si hlavou Coal a Congregation... Kurva to je neskutočne dobrá hudba! (Už len ako píše Jirka - vysrať sa na trend sterilnej pretlakovej postprodukcie a zachovať aspoň DR 9)

Jirka D. / 9.3.17 19:12odpovědět

:) Jo, s pěkným zvukem by to bylo ALBUM. Takhle to jednomu přijde jako hodně promarněná šance.

Mirek M / 25.6.15 17:28odpovědět

Já se přiznám, že jsem na Leprous dost vytížený už od dema "Aeolia". To jsem náhodou kdysi kdesi stáhl a hned mi zalahodilo. Oproti debutu "Tall Poppy Syndrome" mělo sice celkem svý mezery a slabší místa a kluci tam ještě neměli úplně vychytaný hudební projev, ale už tehdy to tam "bylo".

Victimer / 25.6.15 7:51odpovědět

Skvostná záležitost, u které se s poslechy nejde rozloučit, pořád umí něčím překvapit. Výborní muzikanti, skvěle vystavěné skladby, co dodat... Redakční posezónní sklizeň se bez Leprous neobejde, budou jedni z těch, kteří ji ovládnou.

Jirka D. / 25.6.15 7:27odpovědět

Závislost je asi to správné slovo, Leprous se překonávají... Bohužel na rozdíl od S. Wilsona ještě nedospěli do fáze, kdy by kladli stejně vysoké požadavky jako na muziku i na zvuk a z tohoto pohledu je deska jen průměrně znějící průmyslovou smrtí. Takže ve výsledku je to taková schizofrenie - vynikající muzika vs. mizerný, natlakovaný zvuk. Přivřu uši a devadesát bobříků dám.

Ruadek / 25.6.15 6:15odpovědět

Za mě je to o pět bodů méně (snad jenom, že příště může přijít téměř cokoli). Každopádně pro mě momentálně vedle Stevena deska roku, to bez debat. Absolutní závislost, absolutní slast. Hudba, která se u mě strefila snad ve všem do černého. Jen ty bicí... netřeba mluvit... Souhlasím stím, že všechno co doposud vydali, je špička. Novinka to ale překonává.