Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Francie a black metal je slovní spojení, které už dopředu vybízí k jistým očekáváním a kreslením představ o tom, kterak výsledné propojení zní. Je to zajímavý jev, který v celé řadě případů protíná právě onu představu s realitou. Nejinak tomu může být i v případě kapely Drastus, která zní dle země původu předvídatelně. Ne, že by byla ta muzika tak jednoduchá, ale zkrátka má určité rysy země původu. A protože francouzský black metal je kvalitní a nápaditý, tak i deska La Croix De Sang není vůbec špatná.

Může se zkraje zdát, že je to obyčejná dávka tolik typického lomozu. A vlastně to svým způsobem i tak je, ale pocity nebudou po celou dobu tak chladné a nepřístupné. Ta nahrávka nečeká na nic a hned vypálí ostrý atak, který hezky šlape a člověku je dobře po těle. Ale hlubší průnik do následujících minut najednou začíná rozkrývat nepříjemné karty. Nelidský vokál, zběsilý bubeník a disharmonické kytarové riffy jednoduše udělají svoje. Na oko přívětivé album ze zástupu agresivního black metalu nebude jen hladit slechy, ale bude i bolestivě likvidovat zažité vzpomínky na krásné melodie evokující letní rozkvetlé louky. Pro nic pěkného a veselého tu není prostor. Kovový zvuk činelů stíná květy barev a záhrobní vokály volají po přítomnosti nechtěných představ těch nejzazších nočních můr a fantaskního dějství.

Vrhnutí do blackmetalového víru snad nemůže být přímočařejší. Tuhle se na vás valí ledový klid a vyšinutost Portal, támhle zase ulítáváte na nezemskosti Teitanblood. Tu a tam burácení skoro až mysticky protne čistý hlas vzývající nepěkné pocity. Napadají mě třeba Hetroertzen pro srovnání, když už tady házím nějaká ta přibližná jména. Zkuste tam někde najít průsečík a třeba získáte drobnou představu o tom, jak tahle zběsilost zní. Popravdě, je to ale úplně jedno. Tyhle songy vás seřežou jako psa, nebudou se ptát, jestli se vám to zrovna dneska hodí, jestli se nechcete rozcvičit. Kulový! Tohle je vážné zlo a nelítostná projekce niterních zvěrstev, co nemají jinou možnost útěku na povrch, než skrze ofenzivní způsob přednesu.

Fakt, že samotná kapela klade důraz na hudbu samotnou, dokládá už CD edice. Ta je totiž velmi skoupá na informace a vlastně i jakoukoliv grafiku navíc. Je tu jen titulní obrázek, loga vydavatelů a texty písní. Na hřbetě digipaku není nic, o sestavě není v bookletu ani slovo, vše je tmavé a blbě čitelné. Jinými slovy je tímto předkládáno jasné poselství – drž hubu, neptej se, dřepni si a poslouchej. A až si to doposlechneš, tak pak teprve můžeš chtít vyzvídat něco víc. Jenže po přehrání nemáte zrovna náladu jít se procházet do obchoďáku a plnit košík běžným nákupem, včetně kakaa a mléka do ledničky. Na nic takového není nálada. Ten krám asi prolezete, ale večer budete možná ve zprávách v nepěkném světle dnešní připosrané společnosti.

Verdikt je jednoduchý – skvost! Blackmetalová oáza neklidného rázu s nefalšovanou agresí a vztekem. Rád se krmím takovýmhle výživným materiálem, neboť mě naplňuje něčím, co jiná muzika jen těžko zaručí. Je to nepopsatelné něco, co ve vás vyvolává kýženou úlevu. Pak jsou vám všechny viry světa u zadku. Tak si to sypejte pustit a vypusťte tu zlobu, co tak nepříjemně číhá za rohem. Vztek je třeba osvobodit, ne jej potlačovat meditačními workshopy, předstírat a lhát si, že neexistuje. Ano, snažím se tohle povídání gradovat od milého začátku v dost nepříjemný závěr, neboť i podobný průběh má album samotné. Takovou moc nade mnou má.