Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Les Discrets - Prédateurs

Les DiscretsPrédateurs

Symptom31.5.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40
VERDIKT: Fursy otočil list a již potřetí potvrzuje, že není malých rolí v životě ani v hudbě. Podle mého soudu mu však pomyslný hattrick unikl, byť jen o vlásek…

Po pěti letech od vydání poslední řadovky Ariettes Oubliées (2012) se o slovo hlásí francouzští melancholici Les Discrets, kteří se po dvou vynikajících deskách rozhodli vychýlit kormidlo z dobře nastaveného směru a překvapit tak posluchače novým konceptem. Uplynulo mnoho vody od osm let starého debutního splitu s Alcest, kde prvně vyšla píseň Song For The Mountains ještě jako pracovní verze, ale typický rukopis se vší jeho svěžestí stále nevybledl. Jsou zde všechny dobře známé ingredience Fursyho stylu a opět se pracuje s tématy jako čas, příroda a život. Přibyl nový bubeník Jean Joly, s aranžemi outra Lyon - Paris 7h34 pomáhal Neige a i tentokrát zazní nenápadný hlas Audrey Hadorn. Zatím je vše, jak má být…

 

O vizuální podobu se postaral britský výtvarník Chris Friel a nemálo tak přispěl k záplavě inovací, které mohou nepřipraveného posluchače zanechat na pochybách. Ano, skladbám trochu chybí výraznější kovová příchuť, která na prvních dvou deskách vždy číhala v záloze. Dnes je výkonná moc především v rukou indie rocku, trip-hopu nebo prvků filmové hudby 70. let a je otázkou, jestli od kapely vyžadovat, aby donekonečna sekala další Septembre Et Ses Dernières Pensées (2010) jako Baťa cvičky. Myslím, že Prédateurs snese srovnání s přístupem švédů Tiamat, kteří svým veledílem A Deeper Kind Of Slumber (1997) také vrazili vidle do obav z vystoupení z komfortní zóny. Krok novým směrem, jakkoli se může zdát nesprávný, oceňuji a je celkem jedno, zda se v budoucnu ještě zúročí nebo jen posílí exkluzivitu raných nahrávek. Důležité je, že odvážné myšlenky a vůle je uskutečnit vyústily v dokončený projekt.

 

Hudbu jako stvořenou pro pozdní večery a chvíle přemítání o smyslu života výborně reprezentuje svižná trojka Les amis de minuit, ta se poslouchá sama. Podobnou službu zastane i Rue Octavio Mey s tím rozdílem, že se hudebně točí v bludném kruhu. Fleur des murailles staví na minimalistické kompozici podpořené texty Victora Huga a paradoxně nejemotivnější je intro Prédateurs s mluveným slovem. Zbytek alba tu a tam zazáří příjemnou melodií, osvěží dobrým vkusem, ale celek až příliš holduje žánru „easy listening“. Na cestě blíž k mainstreamovému posluchači splétají Les Discrets temnotu s nadějí unikátním způsobem, ale už zdaleka ne tak chytlavě jako dřív.

 

Co ještě dodat? Přešlapovat na místě, zírat do tmy a hledat v ní obrysy umí každý. Les Discrets se nebojí, a proto vydávají sebevědomé album zakalené ohněm zkušeností. Metalové přesahy vyloženě nechybí, ale stesk po nich může být veliký. Pesimista ve mně cítí tu „prázdnotu“ po třetí minutě Vanishing Beauties jako nenaplněný příslib gradace, ale optimista dobře ví, že tisíc lidí má tisíc chutí. Pokud jde o staré dobré časy, hezky se na ně vzpomíná u šesté Le Reproche nebo sedmé Les jours d'or. Na druhou stranu uznávám, že na výstižnosti poznáš mistra a přesně to mě nutí znovu polykat další minuty té lepší části nových Les Discrets

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 2.6.17 8:38odpovědět

A já si říkal, že mě nudí jen proto, že se mi tato kapela nelíbila nikdy. Dřív hlavně kvůli zpěvu a tentokrát mě nebavilo nic. Cítil jsem jakési pozlátko, něco někde tam... ale nedohlédl jsem... nezahlédl...

Jirka D. / 1.6.17 21:09odpovědět

Hmm, nuda i u mě. Poslechl, vymazal, zapomenul.

Ruadek / 31.5.17 9:13odpovědět

Pro mne zoufale nudná deska. Bez nápadu, opět slabě nazpívaná. Snahu někam to směřovat cítím, ale to je asi tak všechno. Ukázkový příklad toho, jak vítězí vizuální pojetí nad obsahem. Fursy je lepší kreslíř a performer než muzikant a zpěvák.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky