Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Likho - Quiet Zone

LikhoQuiet Zone

Bhut2.7.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC + Edifier R1280DB
VERDIKT: Prakticky první velká nahrávka kapely a hned taková podmanivá záležitost. Pro všechny milovníky drone, ambientu a samozřejmě depressive blacku. Silná věc.

Je mi docela jasné, že projekt jménem Likho nebude asi každému dobře znám. Však právě proto vzniká toto povídání, abychom si posvítili do hlubin tuzemských vod a vylovili v nich něco, co mnohým z nás sedne do nálady třeba naprosto perfektně.

 

Likho je one man projekt, který od počátku (někdy na začátku roku 2023) balancuje na hraně depressive black metalu, do kterého pozvolna vmíchává ambientní prvky. Hudební vývoj se profiluje a novinka jménem Quiet Zone je aktuálním vyvrcholením tvůrčích nápadů a kombinací, které za těch pár let autor nashromáždil. Každý singl, každé epko a další počiny mají svou osobitou tvář, a především unikátní atmosféru. A protože jsou tyto elementy silně podmanivé, je potřeba o nich hovořit.

 

Quiet Zone svým obalem prozrazuje, že půjde o jakousi zatuchlou náladu, kde se snoubí krása a genius loci opuštěných prostor v kombinaci s divokým životem takzvaného podsvětí, kde čelíme adrenalinovým schůzkám různých komunit, ať už jde o urbexery, graffiti writery nebo feťáky. Místo na obrázku na mě dýchá všemi těmito složkami a nevzdáleně od takových nálad se pohybuje i samotná hudba. Princip samoty a únik od společnosti je, myslím, určující klíč.

 

Tentokrát je Likho někde uprostřed mezi svou melancholií nabytou kytarovou hrou, ve které na vás zurčí explozivní směs depresivně táhlých melodií a podmanivě snových dálav, které jsme už dávno uznali velikánům jako Trist nebo Lifelover. Ovšem ambientní či jinak elektronické koření dotváří onu urbanistickou strukturu a zvláštně navlhlé podhoubí plné nebezpečí a tajemství. Ačkoliv cítím, že nejdokonalejší symbiózu těchto hudebních entit vytvořilo předešlé dílo/EP Past, tak i tentokrát jde o výživný materiál. Patrně však půjde o delší kontakt s takovou nahrávkou, takže je pravděpodobné, že i Quiet Zone nádherně vyroste. Ono to totiž není tak jednoduché, když přihlédneme k povaze nahrávky, kde se ukrývá devět skladeb, z nichž sedm čítá přes sedm minut délky. To je, myslím, dobrým obrazem toho, kterak je dílo masivní.

 

 

Hustota nálady je těžko prostupná a de facto tím dokonale podtrhuje podstatu sdělení a situování celku. Jemné tóny se mísí se znepokojivými. Přelévání atmosféry je však plynulé, lehké a když je třeba, tak i náležitě agresivní. To znamená, že tu najdete jak klidné kolébání, tak poměrně ostré výpady a správný blackmetalový lomoz v podpoře uhrančivých depresivně zbarvených melodií. Vokálu je minimum, ale když je ho zapotřebí, tak i ten dokáže vkusně vystihnout důležitost pasáže a správně zvolenou barvou do ní zapadnout.

 

Líbí se mi fakt, že každá skladba obstojí i samostatně jako singlový solitér, jelikož jde o poměrně propracované celky. Jejich společná spolupráce na albu jako takovém je však také příkladná. Rozvržení a určitá dramatičnost má patřičnou sílu a věřím, že vnímavého posluchače vtáhne bez obtíží. No, co vám budu pořád nutit – prostě to zkuste sami.

 

Pokud je mi známo, tak nahrávka (ani ty předešlé) nevychází v nějakém oficiálním nákladu. Prakticky jde o CD-R poskytnutá samotným autorem. To je trochu škoda, byl bych rád, kdyby nějaký vydavatel projevil o tento materiál zájem a poskytl mu důstojnou průpravu v podobě stylového lisovaného kousku s pestrým bookletem. Tímto trochu nadhazuji do éteru možnou udici. Ten materiál si to totiž rozhodně zaslouží.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

fíla / 18.7.26 10:36odpovědět

Celé toto album je naprosto silná věc která má světový potenciál. Děkuju za zážitek z poslechu protože každá jedna píseň má osobitost a je promyšlena do posledního detailu. Doteď mám husinu a to nemluvě o tom že si to kluk dělá celý sám! Těším se na další projekt! Tenhle kluk bude jednou světovej

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky