Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lili Refrain - Kawax

Lili RefrainKawax

David30.3.2015
Zdroj: CD, 4-panelový digipak, promo od vydavatele
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Zvědavost, touha se znovu vracet, objevovat, nechat se opětovně vést, tentokrát již bez předsudků, nedůvěry a strachu z neznámého...

Bloumání uprostřed labyrintu potemnělých zbytků polorozbořených ruin kdysi majestátně čnícího chrámového svatostánku v doprovodu osoby navýsost zajímavé, představě běžné průvodkyně školené skrývat a neprobouzet pocity rozechvívající tělo i mysl návštěvníků, na míle vzdálené. Osoby tajemné, na první pohled nepřístupné, avšak svým specificky zvláštním způsobem přitažlivé. Milé překvapení ocitnout se uprostřed vyprávění navýsost poutavého a vzrušujícího, ačkoliv očekávání sterilní pochůzky protrápené s křečovitým úsměvem a centrem vnímání v režimu hlubokého spánku se na zprvu nedobrovolné návštěvě zdálo být nevyhnutelným dílem škodolibého osudu.

 

Nicméně prvních pár chvil prologu rozrážejících klid a tlumené napětí uvolňuje majestátní atmosféru, při níž i dýchat se zdá jako nepatřičná, zavrženíhodná urážka osoby, z níž od této chvíle již nelze spustit oči a každé její slovo, gesto, úkrok stranou je s naprostou samozřejmostí hodno následování.

 

Projev plný rozvahy, ale i stupňujícího se napětí přirozeně šplhající vstříc vypjatým pasážím, jež ovšem ani na svém ostrém vrcholku nesklouzává k lacinému bezhlavému útočení prosté předchozí důmyslně vystavěné opory kytarových smyček a perkusí, evokující přednes jiné vypravěčky příběhů s otevřeným dějem Dany Schechter v její poloze přenášené skrze Insect Ark oproštěné od syntetického skřípění a odosobnělého lomozu. V jistých aspektech obě ženy táhnou za jeden provaz, avšak jejich cesty poměrně záhy nacházejí odlišné způsoby, kterak překonat nástrahy labyrintu v putování za kýženým cílem.

 

 

Pravá učitelka, jejíž odkaz prapodivné nadpozemskosti, sebejistého experimentátorství, fluidum, uhrančivost prostupující veškerým děním a obestírající zcela přirozeně celou paletu konání Lili Refrain, však pochází z jiné, silnější, mnoha lety zkoušené příbuzenské větve, na jejímž počátku společně s Michaelem Girou vdechla život neuchopitelným, krásným, ovšem krutým i nestálým Labutím. Stín nepřekonatelné Jarboe však nedusí, nepošlapává odhodlaně hořící plamen, který provází návštěvníka od prvních tónů, nýbrž ukazuje směr a nabízí alternativy možných pokračování, z nichž především na závěrečných zastaveních Lili již nevybírá s jistotou, odvahou zkušeného tvůrce osudu a své svěřence na poslední chvíli svede do pouhého předsálí, nikoliv po vzoru pravé mistryně před oltář, kde jedině oběť jí samotné otevírá bránu vstříc skutečné nirváně. Namísto zklamání ale převládá zvědavost, touha se znovu vracet, objevovat, nechat opětovně vést, tentokrát již bez předsudků, nedůvěry a strachu z neznámého. Oltář je na dohled a cesta k němu zůstává stále otevřená…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky