Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Linkin Park - Living Things

Linkin ParkLiving Things

Jirka D.30.12.2012
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Kapela se na novince Living things představuje ve své tradiční rovině a svoje staré nápady jen lakuje dnešními odstíny popularity.

Nemá cenu popírat, že Linkin Park platili před nějakými dvanácti lety za dosti vlivnou kapelu, stejně jako není důvodu dívat se na ně kvůli tomu skrz prsty. Šok vyvolaný jejich debutním albem Hybrid theory (2000) vydržel o něco déle než jarní sníh a pokud jde o moje vlastní dojmy, první nahrávka zůstala zatím nepřekonána. Na předchozím albu A thousand suns (2010) se LP představili v trochu jiném světle, oprostili se od vlastního stínu a vydali vstříc jiným zákoutím hudebního světa, čímž možná nemile překvapili nejednoho fanouška, stejně tak ale podali jasný důkaz o tom, že máme co do činění s živým hudebním tělesem a nikoliv továrnou na recyklaci zašlé slávy.

 

Ať už to byla nižší prodejní čísla předchozí desky nebo nějaký jiný, na první pohled nezřejmý důvod, kapela se na novince Living things představuje ve své tradiční rovině, která je zcela vytržena z kontextu „a thousands suns“ a svoje staré nápady jen lakuje dnešními odstíny popularity, které vedle líbivých melodií a jednoduchých kompozic namáčejí štětec i poměrně hluboko do elektroniky a taneční rytmiky. Úvod alba jakoby vypadl z pera nějakého dance-umělce, jakkoliv byl rukopis LP jasně rozpoznatelný (čemuž je následně učiněno zadost), počátek „Lost in the echo“ jen stěží potvrzuje neustále omílané tvrzení některých novinářů o spojení LP a nu metalu. Onen příměr stejně chabě obstojí i v následných minutách nahrávky, která není ničím jiným než rockem řádně prohnaným přes softwarové nástroje, které vtiskly výslednému zvuku mnohem víc nepřirozený než živý obsah. Celkem často si budete pokládat otázku, jestli slyšíte ještě bubnování Roba Bourdona anebo se výsledné rejstříky omezují pouze na čistě elektronické beaty, které sice roztančí, ale nezahřejí.

 

V tomto ohledu nejde než potvrdit slova Benningtona, který se pro březnové vydání časopisu Kerrang! vyjádřil slovy: „Na novém albu jsme spojili hodně kytarové práce s velkými chóry a těžší elektronikou za cílem velké zvukové stěny bez užití tradičního metalu. Lidem bude tohle podstatně bližší, než bylo A thousand suns, na kterém jako bychom jim řekli ´sereme na to, jdeme si svou cestou´“. Prohlášení bezezbytku pravdivé a tak asi nikoho nepřekvapí, že nové album se se svou zvukovou mikrodynamikou opět pohybuje na 5 dB, takže zvuková stěna je vystavěna skutečně zodpovědně.

 

Stejně jako přehulenost zvuku nepřekvapí ani hudební obsah, který v sobě skrývá pouze podobným způsobem složenou mozaiku stále stejných a vyzkoušených střípků, která v minulosti platila za solidní platidlo, ale postupem času jakoby ztratila na ceně a puncu. Nepopírám, že skladby jako „In my remains“ nebo „I'll be gone“ se stanou hitovkami, jenž najdou pevné místo na koncertních pódiích, že se album velmi snadno poslouchá a že ona jednoduchost v sobě ukrývá nemalý podíl lehké elegance, jenže pokud jste tak jako já čekali trochu chytrosti, předchozí odvahy a dospělého přístupu, budete zklamáni. Linkin Park hrají pouze a jenom na jistotu a na módu, dělají přesně to, co umí, ale pozastavili svoje úsilí v objevování nových cest a směrů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky