|
|
||||||||||
Zájem o Linkin Park neupadá ani po letech a pokud někdo předvídal, že po světovém úspěchu desek „Hybrid Theory“ (2000) a „Meteora“ (2003) kapela vyšumí kamsi do ztracena, předvídal chybně. Souhlasím s tím, že třetí album „Minutes to Midnight“ (2007) nebylo nic moc, ale hned následující „A Thousand Suns“ (2010) mě mile překvapilo (a časem ještě dozrálo) a hlavně přesvědčilo, že když LP chtějí, umí vedle desek snadno přijatelných a líbivých vytvořit i album s nemalou uměleckou hodnotou. Jenže lid si žádá zábavu, ideálně už předkousanou a natrávenou, hlavně žádné hluboké myšlenky a složité konstrukce. A tak se LP vrátili z poznávacího zájezdu zpátky do starých kolejí a na předchozím albu „Living Things“ (2012) předvedli svůj standard ... a možná ani ten ne. Přiznávám, k té desce se nevracím, ale na novinku jsem se přesto těšil.
Už ani nevím, kde jsem se doslechl drby o tom, že by „The Haunting Party“ mělo být návratem k rockovější tváři LP, tedy někam do období prvních dvou desek, a že by mělo být snad nejtvrdším albem kapely. V podstatě souhlas. Absence elektroniky u LP asi nikdy nebude 100%, ale oproti předchozím dvěma albům je novinka výrazně ořezána o syntetické příchutě a i přes různé softwarové relikty je gró desky slušná rocková jízda, u které se bubeník musel (konečně) trochu nadřít. Právě Rob Bourdon nese na svých bedrech značný díl z celkové energičnosti alba, a i když je jeho herní styl maximálně, až punkově jednoduchý, právě tato poloha nakopává desku velmi vydatně vpřed. Simply and elegantly.
Po nějakém čase se LP taky vykákli na Ricka Rubina a desku si ohlídali úplně sami. Respektive valnou část práce (jako vždy) odvedl Mike Shinoda, který je hlavním mozkem LP tak jako tak od úplného počátku, a který stojí – podle všeho – za aktuální myšlenkou přijít s jednoduchou rockovou deskou. Povedlo se. Úvodní elektronická deformace poměrně rychle přejde ve svižnou jízdu, v níž Bennington střídá melodické a ostřejší vokální linky, což jde ruku v ruce jak s celkovým pojetím kompozic, tak i s kytarovým výrazivem i rytmickými proměnami. Nemalý podíl si přebírá i Shinodův rap (vynikající například v úvodu „All For Nothing“), který mě u LP vždycky bavil, především v kontrastu s Benningtonem, i když konkrétně na této desce je jeho zastoupení výrazně menší, než jak tomu bylo dříve.
K počátkům kapely na albu najdete několik málo paralel, především ve skladbách „Until It’s Gone“ a „Final Masquerade“, jejichž pojetí asi nejednomu připomene „Hybrid Theory“. Jinak ale LP nekopírují sebe sama, jejich rukopis je sice čitelný a nezaměnitelný, přesto na mě ale „The Haunting Party“ působí velmi svěžím a uvolněným dojmem. Chester Bennington řve jako nikdy, skladby (a album jako celek) mají skvělý spád, jejich propojení drobnými až nenápadnými spojkami je nápadité, stejně jako jsou vhodně zařazeny oddechovky typu „The Summoning“ a „Drawbar“. Vedle toho nahrávka obsahuje celou řadu vyloženě hitových „radio friendly“ skladeb, v čele s „Wastelands“ a „Guilty All the Same“, nebo i ostřejších věcí jako „Rebellion“ či „War“, která je ale takovým spíš výstřelem do tmy.
Je to už dlouhých čtrnáct let, kdy jméno Linkin Park obletělo svět a kdy se naše cesty poprvé setkaly. Od té doby jsem zestárl. Ale taky získal nadhled, mladickou hysterii nechal za sebou a nahradil ji střízlivou rozvahou. Aspoň doufám. Jsem proto rád, že novinka LP mě příjemně překvapila. Jde o celkem slušnou rockovou desku světových měřítek, tvrdit opak by bylo nízké, podléhat nadšené hysterii zase nedospělé. Držme se při zemi.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jane / 24.11.14 23:39odpovědět
Hloupost od začáku až do konce. Jejich stylotvornost spočívala v hezkých melodiích pro každého. Kdo hledal víc, nenalezl...
Ruadek / 1.9.14 10:43odpovědět
Časy kdy tato parta tvořila nový žánr jsou navždy pryč a zbývá jen možnost tvořit hudbu, která se poveze na své slávě. A po delší době je to zase celkem zábava, i tak mě počáteční nadšení poměrně brzy přešlo a k desce se už nevracím.
Label:Warner Bros.
Vydáno:Červen 2014
Žánr:rock
Chester Bennington – zpěv
Rob Bourdon – bicí
Brad Delson – kytara
Dave "Phoenix" Farrell – baskytara
Joe Hahn – turntables, sampling, programming
Mike Shinoda – zpěv, kytara, klávesy
hosté:
Page Hamilton – kytara a zpěv (2)
Daron Malakian – kytara (8)
Tom Morello – kytara (10)
Rakim – zpěv (3)
1. Keys to the Kingdom
2. All for Nothing
3. Guilty All the Same
4. The Summoning
5. War
6. Wastelands
7. Until It's Gone
8. Rebellion
9. Mark the Graves
10. Drawbar
11. Final Masquerade
12. A Line in the Sand
Linkin Park
One More Light
Linkin Park
Living Things
Linkin Park
A Thousand Suns
Aerodrome festival 2017
11.6.17, Praha - Letňany
Nine Inch Nails
Hesitation Marks
Dead Man's Eyes
Words Of Prey
Aorlhac
L'esprit des vents
Gojira
Magma
Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip
Chakra Meditations
Naxatras
II
Inter Arma
Sky Burial
Blind Ruler Cursed Land je projekt Willhelma Grasslicha a spojuje v sobě ethno ambient, neofolk, martial industrial a world music, což nám 23. listopa...
31.10.2024Metalová kapela Welicoruss hledá novou krev na pozici kytaristy a basáka. Pokud to pro vás zní zajímavě, pište na TENTO mail.
31.10.2024Domácí metalové duo Ánni zveřejnilo svůj nový singl, který je tematicky věnovaný islandské přírodě. Sklada se jmenuje Echoes (děkujeme) a v podobě vid...
27.10.2024Sváteční pondělí 28.10. bude mít v Brně příjemnou doom metalovou koncovku. Na Melodce se představí trio žánrovek Woe Unto Me, Guyod a Futile Mourning.
25.10.2024Pětice kapel z různých koutů světa se setkává na CZ minitour o třech zastávkách s názvem Benefiční Prasečák.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.