Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Srdcem kapely je zpěvačka a multiinstrumentalistka Nina Saeidi, která pochází z Íránu, země, kde je hraní metalu dost nebezpečným koníčkem, zejména pro ženy, kterým za něj hrozí poprava. Není proto divu, že se tvorba kapely zaměřuje především na identitu zpěvačky. Jak sama Nina přiznává: „Tato kapela je pro mě vzdorem, je to můj způsob, jak se spojit se svým dědictvím a oslavit ho. Tento íránský prvek je základem toho, kým jsme.“ Kapela zároveň slouží jako zdvižená pěst proti drakonické kontrole, kterou vláda v její rodné zemi uplatňuje nad svými poddanými.

Dobře, takže co vlastně Lowen hrají? Svou hudební pouť zahájili v roce 2018 a od té doby jsou věrni (progresivní) doom metalové škatulce. Aktuální album obsahuje šest skladeb, na nichž hlavní roli hraje silný vokál frontmanky Niny. Nečekejte žádné romantické popěvky ani žalozpěvy. Nina používá svůj vokál jako zbraň, a přestože jde (většinou) o čisté, nezkreslené vokály, jsou svým způsobem dost agresivní a zároveň plné emocí. Třešničkou na dortu je tradiční perská technika zpěvu zvaná Tahrir, která albu dodává na autentičnosti. Podobně působí i použití perštiny a tradičních íránských lidových nástrojů.

Hudba rozhodně není jen „křovím“ pro ženské vokály. Je-li Nina srdcem kapely, kytarista Shem Lucas je jejím mozkem. Ten je velkým fanouškem Morbid Angel a Disembowelment (makabrózní australská death/doomová formace, která na začátku 90. let vydala pouze jedno album). A vlivy death metalu jsou na albu nepřehlédnutelné. Asi nejblíže má deathová vrstva alba k britské tankové divizi Bolt Thrower. Tento death-doomový základ Lowen hojně opepřili blízkovýchodními melodiemi a rytmy. Tu a tam jsou slyšet ozvěny stylů jako sludge nebo stoner, ale to není nic šokujícího, protože tyto ingredience jsou součástí mnoha doom metalových pokrmů. Stejně jako použití smyčcových nástrojů. V případě tohoto alba je to violoncello v úvodní May Your Ghost Drink Pure Water.

Bylo by chybou vynechat texty, které jsou pro plné pochopení světa Lowen nesmírně důležité. Hlavním inspiračním zdrojem textů je epos Šahnáme, na Západě známý jako Perská kniha králů. Texty se však nezabývají pouze starověkými mýty a dávnou historií, ale mají přesah i do současnosti. Například písně Waging War Against God a Corruption on Earth hovoří o zločinech, kterých se dopouští IRGC (Íránské revoluční gardy) jak proti umělcům, tak proti obyčejným lidem protestujícím proti vládě. Za zmínku stojí také barevný surrealistický obal, který nevytvořila AI, ale francouzský umělec Hérve Scott Flament, s nímž Lowen spolupracuje již od svého debutu. Mimochodem, Flamentovo dílo zdobí také obálku alba Solar Drone Ceremony okultního avantgardního ansáblu Neptunian Maximalism.

Album Do Not Go to War with the Demons of Mazandaran je celkově překvapivě vyzrálým materiálem vzhledem k tomu, že se jedná teprve o druhou desku, kterou Lowen pustili do světa (nepočítáme-li živé akustické EP z roku 2021). Na druhou stranu, mnoho kultovních alb se zrodilo na počátku kariéry svých tvůrců, přičemž jejich pozdější alba nedosahují kvalit rané éry. Jsem tedy velmi zvědavý na následovníka tohoto vskutku působivého hudebního díla. Lowen na vydání svého opus magnum snad ještě čekají. A i kdyby ne, jsem přesvědčen, že i toto album jim vydobude čestné místo v hudebním archivu nejednoho fanouška orientálního metalu.