Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V rámci dohánění restů z loňského roku tu mám jednu chuťovku, která by neměla zapadnout. Byla by to škoda. Nejednou jsem se k jejímu zveřejnění chystal, ale vždycky ji něco odstrčilo, předběhlo. První nahrávka amerických techniků Lunar Chamber má ambice. Minimálně v tom, jak v sobě objevit energii, která nám pomůže nalézt vnitřní harmonii. Šambalu. EP Shambhallic Vibrations je věrné svému názvu. Skrze melodické, atmosférické a technické deathmetalové finesy, jako by skutečně proudilo pryč od běžného shonu někam, kde je dobře po těle. Kde lze najít vnitřní klid. Soulad. A možná i fyzický. Poslat bolavá záda do zádele, stejně tak nefunkční genitál, akné, nebo podebranou patu. Hotové mýtické místo a ráj na Zemi.

První ranou do očí je samotný obal. Šokuje svou barevností a je tak křiklavý, že slovo kýč bije na poplach. Ale při druhém a důkladnějším pohledu se po těle rozhostí klid a chuť se soustředit. Ocitnout se v dalekém Tibetu a meditovat. Po této stránce nejsou Lunar Chamber zdaleka první, kdo svůj death metal poslal tímto směrem. Nasát východní kulturu a hodit si hlavu do klidu. Způsob, jakým tak tihle Amíci činí má ovšem grády.

Shambhallic Vibrations je v prvé řadě hodně atmosférická záležitost. Ve zběsilých rytmech a srdečném basování se neustále létá nad zemí a shlíží dolů. Zůstalo tam tělo, mysl je jinde. Unáší ji hudba. Spletitá, technická, progresivní. Na hranici death a doom metalu, s brutálním i čistým vokálem. Shambhallic Vibrations je úvod do diskografie Lunar Chamber a jako takový nechává velmi solidní stopu. Melodie tohoto dílka jsou až nakažlivé. Opulentní, vyzývavé. Rozhodně udávají nahrávce směr a její brutalita je povznášena na éterický prožitek.

Jo, hudba Lunar Chamber má až léčivé účinky. Je to taková zahrada rozkvetlá na hrubém oraništi. Velmi poslechová záležitost, která přes všechny nástrahy a překážky hrdě a souvisle přednáší. Už archívní metalopedie nabízí některá jména, ke kterým lze materiál Lunar Chamber přirovnat. Nedostižné Cyniky, nebo domácí klenot o jedné kapitole Lykathea Aflame. Obojí je asi dobré zmínit. Pro Lunar Chmaber to bude čest a pro nás posluchače vhodná nápověda.

Vrátil bych se k tomu, jak jejich hudba umí zklidnit. Komplikovaný proces technického death metalu jde stranou a je jen jedním z aspektů tvorby Lunar Chamber. Ta melodičnost a atmosféričnost nějaké větší komplikace nepřipouští. Lopotit se s nepřístupností nehrozí. Shambhallic Vibrations je spirituální očista. Myšlenková, fyzická i poslechová. Vlastně je to krásná hudba. Zamotaná do extrémních choutek zvrhlého hudebního vkusu, ale servírovaná jako lečivá a poučná.

Závěrečná epická skladba III. Crystalline Blessed Light Flows... dbá víc na doomové tempo a ukazuje, kam se Lunární boys dokáží podívat a jak se mění v trpělivé vypravěče. Otázkou zůstává, jestli není tohle EP až příliš přístupné. Hojivé a vybroušené. Pro kruté techniky libující si v těžkém rozplétání chaotických riffů určitě. Tady chaos nehledejte. Tady je opravdu čas rozjímat a nechat se vnitřně ladit a hladit. Mně právě schopnost dát takové hudbě až brutální přístupnost na Lunar Chamber imponuje. Na nějaké vnitřní boje, jestli je to málo nebo moc, nedochází. Vždyť je to vlastně dar. Vzít extrém a dát mu něžnější tvar, pozitivní nádech. Každopádně u mě první malá deska Američanů boduje a promluvila i do mého ročního zúčtování 2023. Jak je to u vás?