Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ať už se na Lunatic Gods budete dívat za jakékoliv perspektivy, jejich hudební projev poznáte. Spojení death metalu starého a skoro bych řekl historizujícího střihu, slovenských textů pokračujících ve stopách předchozí desky „Ante Portas“ a folkového odlesku v tom nejlepším slova smyslu dává dohromady projev, jenž v dnešní době působí poměrně svébytně. Jenže z nepochopitelného důvodu staví kapela před náročnějšího posluchače překážky, přes které se nemusí přehoupnout.

Ale popořadě. První předností, kterou bych rád vyzdvihl a zdůraznil, neb si myslím, že hraje naprosto zásadní úlohu v pochopení alba, jsou texty jednotlivých skladeb. Jejich tématika čerpající v naší minulosti (pokud beru „naší“ jako česko-slovenskou) je mi blízká, snadno se mi vstřebává a nemám problém s přemýšlením, kdo to byl jakýsi Odin a proč ho mám mít rád. Vyznění příběhů je baladické, jak taky jinak, už od dob lidových báchorek, Máchy, Erbena, přes Kryla a Nohavicu, až k součaným Silent Steram Of Godless Elegy, tady všude se vine balada jak zlatá nit českého, ehm pardon česko-slovenského naturelu. U psaní textů se přemýšlelo, další důležitý poznatek, který zdaleka nebývá pravidlem v metalovém světě, kde mnohá UG kapela hází anglické fráze na papír jak Cavalera svoje „hate, fuck and kill“, jenže jemu jedinému jsem to svého času věřil. Takže pokud se chystáte seznámit s „Vlnobytím“, začněte se slovy.

Ruku v ruce s texty se odvíjí i hudba a její kompozice, která přechází od rychlých pasáží k melodickým částem celkem přirozeně a snadno (často podpořených houslemi či jiným, i méně tradičním nástrojem), a vlastně celý tenhle komplex činí desku poměrně zajímavou a barvitou. Nápaditost nelze hledat v jednotlivostech, death metalové pasáže jsou tradiční a ještě tradičnější, kytarové riffy nepřekvapující a bicí rychlé a místy ještě rychlejší. Stejně tak melodika přijde v moment, kdy ji čekáte a zazní tak, jak zaznít má. V těchto ohledech se album tváří tradičně a umírněně a pokud bychom sejmuli folkový závoj, dojmy z příběhů obsažených v textech a mluvené pasáže v „Od priadok po zimný čas“ a „Na križnych cestách“, zbude nám poměrně holá metalová kostřička vybělená dvěma desetiletími slušného hoblování. Jenže najednou zjišťujeme, že těch závojů je na desce víc než pár, na tradiční podklad se roubuje folková nálada, kompozice se rozbíjí vkládáním netradičních pasáží, aranže zahrnují kromě zmíněných houslí třeba i cimbál nebo saxofon a on nám ten výsledný celek najednou narůstá do zajímavých rozměrů a vybarvuje se pestrými barvami. Nahrávka má tak výborný spád, časté změny a proměny motivují k poslechu, jehož 47 minut je míra zcela akorátní.

Takže shrnutí – výborné texty, obstojná muzika a jeden zakopaný pes, který se jmenuje zvuk a dvě slova, která jej zničila – komprese a clipping. Výsledek je drsně přeřvaný hluk bez vnitřní definice, který mě odradil od poslechu desky na nějakém trochu slušném zařízení a rovněž od jejího pořízení na CD (jiné edice nejsou), bohužel. Poslouchal jsem pouze mp3, ale nevěřím, že CD bude o moc jinde. Sound for suicides only!