Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lyriel - Leverage

LyrielLeverage

Lyriel19.10.2012
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Poslední album od Lyriel v novém jarním kabátě.

U Merlinova vousu! Nové album vyplavalo na povrch z hlubinných temnot již v únoru tohoto roku a na internetu o něm není jediné zmínky. Přitom se nám Lyriel oblékla do nového jarního kabátu. Nové skladby jsou dokonale propracované a značně potvrzují sílu hlasu obou zpěvaček. Při poslechu se mi temnota vetřela do duše jako Fastum gel a nepovolila až do předposlední písně. Při poslechu Leverage mě opustili veškeré předsudky o převažující středověké klasice, která brázdila společně s keltským nádechem předchozí alba. V uších mi zaznívá více gothic metal, než-li rock. Intro se mi bohužel nedostalo do uší, ale dle zdrojů je to typické odpočítávání, což mě dost mrzí. U takových kapel preferuji mystické tóny či válečné melodie, které má například Cruachan. Nové album pod názvem Helvetios od Eluveitie má za úvod trochu poezie, což je též velice okouzlující. Ale abych neodbočila ...

 

Album má na kontě celkem 12 skladeb. ,,Aus der Tiefe´´ a ,,Wenn Die Engel Fallen´´ jsou jediné, které zpívá kapela ve svém národním jazyce. Opět zde zaznívají housle a violoncello, které dodávají albu melodický nádech. Výjimečností skladby ,,Wenn Die Engel Fallen´´ je host Thomas Lindner, textař a skladatel, zpívající společně s Jessicou Thierjung a Lindou Laukamp. ,,Star of the County down´´ je bohužel komercí, stejně jako u Orthodox Celts a dalších kapel, což mě na tomto albu moc netěší. Každopádně to potvrzuje, že kapela dělá do keltských melodií, což bych si na tomto albu klidně nechala ujít. Je to skok z temných časů do dob podkolenek a kiltů, tím má u mě album snad jediné mínus. Nicméně ,,Star of the County Down´´ neřadím v jejich podání rozhodně na poslední místa.

 

Celkově musím hodnotit velice kladně. Body srážím hlavně za závěrečné komerční zklamání.

 


 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky